Jedním z nejrozšířenějších tvrzení zastánců školních uniforem je to, že by si žáci a studenti oblečení do stejných šatů byli rovni. Ve škole by tak nebyl vidět rozdíl mezi dítětem, které má bohaté rodiče, a jeho vrstevníkem pocházejícím ze sociálně slabší rodiny.
Nikdo by se na nikoho nevytahoval, ubylo by šikany. Kromě setření sociálních rozdílů ve škole by uniformy vyřešily i další problém - nevhodné a příliš vyzývavé oblečení.
V Česku chybí tradice
Na druhou stranu někteří školáci a jejich rodiče zastávají názor, že nošení uniforem by znamenalo omezování osobní svobody, znemožnění samostatného rozhodování a výběru toho, co si chce vzít žák nebo student na sebe.
"Je to otázka tradice. Třeba v Anglii mají s uniformami letité zkušenosti a děti je berou jako samozřejmost. V Česku však ne - jsme na takovou změnu připraveni," uvažuje psycholog Miloslav Čedík.
Negativní názor na zavedení uniforem do škol má i dětský psycholog Václav Mertin: "Z pohledu žáka a jeho rodiny nehraje nějaké stírání rozdílů pomocí uniforem zas až takovou roli. Spíše bychom měli už od dětství klást důraz na individuální schopnosti dítěte a jeho rozvoj, a to uniformy nevyřeší."
Ministerstvo jednotný oděv neplánuje
Stejně jako psychologové nahlíží na problém i ministerstvo školství.
"Kladů i záporů je celá řada, ale nemyslíme si, že by se taková věc měla v našich podmínkách řešit nějakým centrálním nařízením. Necháváme to na vůli jednotlivých škol a na jejich dohodě s rodiči. Případné financování je věcí zřizovatele, rozhodně ne státu," říká Ondřej Gabriel z tiskového odboru ministerstva.
Kdo chce, může uniformu mít
I v Česku najdeme školy, které jsou na své uniformy hrdé. Tou nejznámější je bezesporu soukromé kolejní gymnázium Open Gate v Babicích, kde spolu studují děti z různých sociálních vrstev.
"Uniformy jako formálnější oděv mají samy o sobě výchovný rozměr. Děti v nich nezlobí a jsou si rovny. Skutečně nemáme třeba žádné zkušenosti se šikanou. Studenti v mnoha případech ani netuší, z jakých sociálních poměrů jejich kamarádi pocházejí," vysvětluje tiskový mluvčí gymnázia Alexej Bechtin.
Uniforma v Open Gate má přes 20 kusů oblečení včetně bot. Studenti z nich sestaví společenský, každodenní i sportovní oděv.
. Do školy v uniforměPro mě je výhodné, že ráno nemusím přemýšlet, co si obléknout, stačí si vybrat, zda kalhoty, nebo sukni, a případně jakou, jestli halenku, nebo polokošili, svetr, nebo mikinu. Stále mám možnost obléknout se podle své nálady, i když je pravda, že odvážné kreace jsou tabu. Na druhou stranu myslím, že je to dobře, protože ve škole se potom studenti soustředí výhradně na učivo. Navíc svým střihem uniformy působí docela formálně, což se ve vzdělávání hodí. Podle svého se můžeme obléknout po vyučování, takže mi toto "módně neoriginální" dopoledne ani nevadí. Klára Tučková, studentka Open Gate |
"S myšlenkou na jednotný oděv přišli sami žáci. Líbilo se jim, že jejich kolegové ze zahraničních škol patří na první pohled k sobě," říká ředitelka gymnázia Jaroslava Turková.
Ostatně i učitelé se shodli, že je praktické mít o svěřencích (třeba někde na zájezdu) snadný přehled.
Diskuse, referendum, konkurz, šití
Od té doby, co uniformy v Dubí mají, ředitelce každou chvíli někdo volá a ptá se na dojmy a hlavně zkušenosti.
V Dubí nejprve debatovali, a když viděli, že myšlenka uniforem má budoucnost, uspořádali referendum. Účastnili se ho studenti i rodiče. A většina byla pro.
"Kdybych ale věděla, co nás čeká dál, hlas bych uniformám nedala," vzpomíná dnes už s úsměvem Jaroslava Turková.
Nastaly nekonečné dohady, jak budou vypadat. Vytvořilo se několik skupin, kterým by se dalo říkat Tričkaři, Zastánci košil, Prosazovatelé jedovatě zelené, Bleděmodří a podobně. Po několika hlasováních zvítězila poloformální varianta: bílá halenka/košile, modrá vesta, oranžová kravata. Studenti mohou uniformu doplnit kalhotami nebo sukní podle libosti. Třeba džínami, aby se cítili pohodlně.
"Dlouho jsme vybírali materiál, aby byl příjemný, dobře se udržoval a nemačkal, a hlavně aby stejný měli třeba za dva roky, až budeme potřebovat další uniformy," popisuje ředitelka. Oblečení ušili v chráněné dílně.
Cenově to bylo příznivé a učitelům i dětem připadalo společensky užitečné zadat práci právě tam.
Škola zrovna podávala projekt na Evropské fondy a podařilo se jí na jednotný oděv získat příspěvek 16 000 korun. Ostatní doplácejí žáci. Jedna uniforma je vyjde na přijatelných 350 korun.
