Důvodem je málo peněz, velká zodpovědnost, nekázeň žáků, žádné uznání. Tak odpovědělo v anketě MF DNES na pražské pedagogické fakultě téměř jednotně pětadvacet oslovených studentů.
Osazenstvo sboroven tak stárne, každý rok o dvě léta. Vyplývá to ze statistiky České školní inspekce. Loni byl průměrný věk české učitelky (potažmo učitele) 42 a půl roku.
"Mnozí už nastupují na fakultu s tím, že učit nebudou. A další na to postupně přicházejí," napsal v anketě jeden z nich. On sám k nim prý zatím nepatří, učit chce. Podobně to vidí jeho kolega. "Potřebuju zjistit, jestli mě učení bude bavit. Pokud v sobě objevím dar působit na děti, tak nevidím důvod, proč bych se tomu neměl věnovat i celý život," napsal budoucí češtinář.
Třetí (a poslední muž) je skeptičtější. "Pokud se finanční podmínky nezmění, půjdu do soukromé školy, nebo úplně pryč z oboru," uvedl.
Jen dvě studentky výslovně napsaly, že je školství neláká. "Málo peněz, malá prestiž, všichni na vás koukají skrz prsty, když řeknete, že jste učitel," napsala jedna.
Připouští, že jí však možná nic jiného než učit nezbude. "Ale půjdu jedině na střední školu. Na základní nemám nervy," dodává. Vyjadřuje tím postoj většiny kolegů. Míří-li do školství, pak nejraději na gymnázia, děti jsou tam podle nich ukázněnější a motivovanější. Před tabulí na "základce" si sám sebe dokáže představit jen šest z nich.
Většina z oslovených však zatím má své ideály. A někteří je popisují poněkud okřídleně: "předávat kulturní hodnoty novým generacím", "zapálit pár hlaviček pro věc", "obohatit mladé lidi, aby četli a učili se v literatuře hledat bohatství", "používat metody podle osobnosti žáka".
Jedna ze studentek zašla ve svých představách nejdál. "Očekávám, že změním školství," píše. "Možná je to absurdní a naivní, ale chtěla bych se dostat na post ministryně, do školství bych dala víc peněz," dodává.
O změny se pokouší už současný ministr Ondřej Liška. Sborovny chce omladit. Do konce dubna by kvůli tomu měl s odboráři dohodnout finální podobu nových platových tabulek. Nově by nemělo trvat dvacet let, než učitel dosáhne průměrného platu dvaceti tisíc korun. Podle Lišky by měl mít ředitel vyšší pravomoci, aby mohl odměňovat své kantory nejen podle odučených let, ale také podle schopností.
Jenže peníze není to jediné, co ve školách učitelům chybí.
I v pedagogické líhni se ví, že problém je i chování dětí. Téměř nikdo nepočítá s tím, že ve školství vydrží celý život. Kvůli nervům. Tak jako třeba Petra: "Z neustálého řevu a ukázňování dětí bych se zbláznila."
