Dokumenty si už prohlédl ředitel archivní správy ministerstva vnitra Vácslav Babička, který s ruskou stranou vyjednával. "Vznikl tu problém, kdy ruští archiváři tvrdí, že předání materiálů musí schválit státy, jejichž rozvědky Moravec zmapoval," řekl iDNES.cz Babička. Jak složitá jednání dopadnou, nyní záleží na vládě, která musí o dokumenty požádat a doložit, že na ně má nárok.
Brigádní generál František Moravec
Jakým způsobem plány tehdy znepřátelených tajných služeb Moravec získal, Babička neví. Moravec ale patřil k naší zpravodajské elitě. Vedl zpravodajské oddělení generálního štábu a těsně před okupací utekl do Anglie, kde řídil síť agentů v Česku. Mezi největší úspěchy pátrací sekce pod Moravcovým vedením patří získání pověstného agenta A-54, pracovníka abwehru Paula Thümmela.
V Rusku ale leží i další "perly". Například část dokumentů říšského protektora, obsahující písemnosti vztahujících se k jednotkám SS. V českém národním archivu už leží 95 procent tohoto fondu. Rusové ale mají právě těch zbývajících 5 procent. Kvůli dokumentům o SS k nám jezdi badatelé z celého světa. "Rusové byli na jednání dobře připraveni a teprve uvidíme, jak vše dopadne," řekl Babička.
Dokumenty jako válečná kořist
Cenným kouskem, který zřejmě ruští zpravodajci využili v boji proti "světovému sionismu", je také archiv českého politika Emila Marguliese. Tento předseda židovské strany Československa se totiž hlásil k sionismu a právě to se asi stalo předmětem zájmu ruských zpravodajců.
Všech dokumentů se zmocnila Rudá armáda v roce 1945, kdy ležely nejen na okupačních úřadech, ale také na venkovských zámcích kam je místní správa převážela. "Armáda je odvážela do SSSR jako válečnou kořist a trofejní materiál," popsal historii Babička. Teprve v tehdejším Sovětském svazu zpravodajci zjišťovali, co si vlastně přivezli.
Až do devadesátých let nikdo nevěděl, co ruské archivy skrývají. Tehdy se k dokumentům dostala jistá kanadská archivářka, která pořídila jejich první seznam. Rusko zároveň projevilo ochotu dokumenty vracet. Musí o ně ale oficiálně požádat vláda příslušné země, která také navíc zaplatí za péči o dokumenty od roku 1945.
Češi se budou snažit alespoň část nákladů splatit jinými dokumenty, které mohou Rusku nabídnout.
