Motorová rikša brzdí před nenápadnou kancelářskou budovou kousek od centra thajského Chiang Mai. Cesta do prosklené kanceláře šéfredaktora Aung Zawa ve druhém patře vede přes moderní newsroom, nad kterým bdí portrét disidentky Su Ťij.
Z kanceláře čiší, že patří rodící se legendě. Na fotografiích se Aung Zaw objímá s hrdiny povstaleckého boje ve východní Barmě, ale i s prezidentem Georgem W. Bushem.
Vraťme se k momentu, který pro vás byl zpravodajskou událostí roku. Jak jste se poprvé dozvěděli, že je Su Ťij volná?
Dva dny před jejím propuštěním jsem byl v Mae Sotu a díky zprávám od svých zdrojů z Barmy jsem věděl, že její propuštění je potvrzené. V tu chvíli byly přípravy v plném proudu. Byl jsem tehdy i v kanceláři politických vězňů, ale i ti zůstávali skeptičtí. Říkal jsem jim, že tentokrát to vyjde.
Jak jste propuštění prožívali v redakci?
Celá redakce byla na nohou a všichni křičeli. Přímo před domem Su Ťij čekal dav lidí a mezi nimi jsme měli své reportéry. Byli jsme stále v kontaktu nejméně s pěti našimi redaktory. Když na zahradu vily vjela auta úředníku, bylo jasné, že je to už jen otázka času.
Šéfredaktor exilového barmského webu Irrawaddy Aung Zaw ve své kanceláři
Šéfredaktor Aung Zaw (vlevo) prochází newsroomem
Co jste v tu chvíli cítil vy osobně?
Byl jsem šťastný a přemýšlel jsem, jak tu zprávu sdělit lidem. Přitom mi na mysl přišly obrázky lidí, kteří stáli před vilou a byli plní naděje, že přijde změna.
Propuštění Su Ťij je jen první krok. Co bude následovat dál?
Politicky je propuštění Su Ťij vlastně jen odchylka, protože režim zároveň uspořádal volby a uznal jejich zmanipulovaný výsledek. Dnes už o volbách nikdo nemluví, každý hovoří jen o Su Ťij. Jenže režim ji může opět uvěznit zítra, příští měsíc, příští rok, kdykoli bude chtít. Su Ťij sama také nic nezmůže, potřebuje pomoc všech lidí. V minulosti říkala, že nechce žádné krveproliti, žádné oběti na životech. Ale teď řekla: Potřebuji vaši pomoc, abychom dosáhli společného cíle.
JSME JAKO MALÁ ROZVĚDKARozhovor s šéfem Democratic Voice of Burma |
Co může zmoct její Národní liga pro demokracii, která před volbami oficiálně přestala existovat?
Su Ťij není jen lídr NLD, ale vůdkyní národa. Nad svým politickým potenciálem by se ale měla zamyslet i vojenská vláda. Su Ťij jim nabídla dialog, ale nedostala žádnou odpověď. Generálové se s ní bavit nechtějí. Zajímá je jen, jak zmanipulovat veřejné mínění a obelstít mezinárodní společenství. Je pro ně nepříjemné překvapení, že si Su Ťij druhý den po propuštění přišly poslechnout desetitisíce lidí.
Takže junta teď chce její propuštění pouze využít k uklidnění národa a umlčení kritiky ze Západu?
Když se podívám na její první propuštění v roce 1995 a její současné třetí propuštění, je tu velký rozdíl. Tentokrát je celý svět velmi opatrný. Ať už je to Obama, Pan Ki-mun nebo Sarkozy, jejich vyjádření jsou velmi opatrná, protože ví, že věci nebudou jednoduché. Trochu skeptické názory jsou v tuto chvíli zdravé i pro nás, protože víme, že nás čeká ještě dlouhá cesta.
Dvacet statečných tajných reportérů
Jak vlastně získáváte informace zevnitř Barmy?
Každé ráno v deset máme poradu, při které jsme ve spojení i s našimi utajenými reportéry, které máme přímo v Barmě. Říkají nám, na čem ten den budou pracovat. Komunikujeme s nimi prostřednictvím Gmailu, Gtalk nebo mobilního telefonu. Tak dostáváme ze země i videa nebo fotografie. Pracuje pro nás dvacet tajných reportérů, jsou to velmi stateční lidé.
Uvnitř Barmy číhají špioni junty, internet je cenzurovaný a někdy nefunguje vůbec. Jak vlastně pracují?
Naši reportéři jsou velmi opatrní. Při používání mobilních telefonů, Gmailu i Gtalku jsou obezřetní. Komunikace s lidmi uvnitř země je sice snazší, ale při posílání článku, fotky nebo videa ven z Barmy velmi riskují.
Moderní newsroom exilového webu Irrawaddy
Zatkli někdy vašeho reportéra?
Ano, v minulosti. Jednoho mého kamaráda chytli a poslali na sedm let do vězení. Teď už je volný. Psal mi dopis a ten přišel rozlepený.
Ale vaše informace nejdou pouze z Barmy, ale také dovnitř země. Jak je k Barmáncům dostáváte?
Před sedmnácti lety jsme začali tisknout magazín, který v angličtině informoval svět o dění v Barmě. V roce 2000 jsme spustili internetovou stránku v angličtině. O rok později jsme pak přidali i barmskou verzi. Před nedávnem jsme také zahájili blog, který je uvnitř Barmy velmi populární. Čtenářů v Barmě stále přibývá a to i díky Facebooku, který tam není zakázaný.
Jenže internetových uživatelů je v Barmě zatím velmi málo. Jak k lidem dostáváte tištěnou verzi magazínu?
Posíláme je na ambasády západních zemí v Barmě a odtud je potom distribuujeme dál. Teď jsme navíc odstartovali zajímavý projekt, kdy mám svou vlastní talk show na exilové televizi Democratic Voice of Burma. V Barmě ho sledují miliony diváků.
VYSÍLÁNÍ PRO MILIONY BARMÁNCŮTelevize vysílá z nenápadné vily s černými skly |
Vaše stránka je také důležitým zdrojem informací pro západní média. Jak s nimi spolupracujete?
Nemáme žádnou oficiální smlouvu. Většinou sledují naše stránky nebo zavolají přímo mně.
Irrawaddy není jediné exilové médium. Panuje mezi Mizzimou, Irrawaddy a Democratic Voice of Burma nějaká rivalita?
S DVB spolupracujeme na show, o které jsem hovořil. Ale řeknu vám, že tři exilová média nestačí. Barma je veliká země a uvnitř působí stovky médií. V exilu potřebujeme zdravou rivalitu a ta teď myslím je. Na Irrawaddy si lidé chodí kvůli značce, která znamená kvalitu, důvěřují nám. Ve skutečnosti bychom ale potřebovali 30, 40 nebo 50 exilových médií.
Útoky hackerů jsou pro nás noční můra
Vaše stránka bývá cílem hackerů. Můžete nějak takovým útokům zabránit?
Nemůžeme a upřímně vám říkám, že je to naše noční můra. Nevíme, odkud ty útoky pocházejí. Ten poslední nás postihl v září a byl velmi silný. Byli jsme totálně ochromení více než dva dny. Chráníme se tak, že se přemístíme na jiný server. Ale taková ochrana je velmi drahá. Před volbami jsme se velmi dobře připravili a přesunovali jsme se z jednoho místa na druhé. Je to pro nás velmi obtížné, protože junta je v elektronické oblasti stále lepší.
Šéfredaktor exilového barmského webu Irrawaddy Aung Zaw ve své kanceláři
Kromě vašich stránek, ale můžete být terčem i vy sám. Stal jste se někdy obětí nějakého útoku?
Zvláště v minulosti jsem byl velmi opatrný, co v Thajsku dělám. V Bangkoku jsme se skrývali, protože barmská ambasáda bývalé studenty a aktivisty pronásledovala. Sám jsem ale terčem útoku ještě nebyl. Obvzláště obezřetný jsem, když jdu do hraničních oblastí ve východní Barmě. Nikdy nechodím sám, nedůvěřuji telefonu a když cestuji, tak nikomu neříkám, kam jedu a kdy se vrátím.
Kolikrát jste byl od vašeho útěku tajně v Barmě?
Ne mnohokrát a vždy to bylo ve východní Barmě v oblastech, které kontrolují povstalci například v karenském nebo shanském státě. Do oblastí kontrolovaných barmskou armádou nesmím. Kdyby mě chytili, už nikdy se nevrátím.
NEOBVYKLÁ AKTIVITA V EMAILUTak Barma cenzuruje internet |
Chtěl byste se někdy vrátit do Barmy?
Samozřejmě. Ve skutečnosti jsem Barmu nikdy neopustil, tady jsem fyzicky, ale duší jsem tam. Je tam má rodina, můj domov, je to moje země. V Thajsku mě drží i to, že jsem tu blízko své zemi a pracuji s imigranty.
Upřímně. Myslíte, že se dožijete toho, že se vrátíte do Barmy?
Doufám v to, ale je to velmi těžká otázka. Už od šedesátých let utíkají lidé a mnoho z nich se svobodné Barmy nikdy nedočkalo. Zatím jsem šťastný, že mohu něco pro svoji zemi udělat.
EXILOVÝ WEB IRRAWADDYRedakce exilového webu Irrawaddy sídlí nedaleko centra thajského Chiang Mai ve druhém patře nenápadné budovy. Na práci redaktorů dohlíží v moderním newsroomu portrét Su Ťij a na zdi nepřetržitě běží televize CNN a BBC. Web každý den vyprodukuje dvacet článků v barmštině a angličtině. Pro světová média a agentury je často jediným zdrojem pravdivých informací o dění v zemi. 
Redakce exilového webu Irrawaddy má i vlastní audiostudio 
Redakce exilového webu Irrawaddy má i vlastní televizní studio Téměř všichni tady proto umí barmsky i anglicky. Každý výstup na web vždy vidí editoři, kteří většinou pocházejí ze Spojených států nebo z Velké Británie. Nevelká kancelář ukrývá i audiostudio a místnost, kde se vytváří krátké videozprávy. Redaktoři se také starají o populární blog a profil webu na Facebooku. |
