Léta žijí v lesíku poblíž Odry. Obývají betonový přístřešek, ve kterém kdysi vodáci uchovávali lodě. Jejich kolegové si postavili kousek vedle vlastní obydlí. Všude kolem pobíhají psi, v okolí příbytků leží hromady připraveného dřeva.
Ačkoli devítka bezdomovců přežívá v podmínkách, které jsou pro mnohé nepředstavitelné, místo opustit nechtějí. A to ani v těch největších mrazech.
"Nestěžuji si. Máme tady všechno, co potřebujeme. No, možná by se nám hodilo nějaké oblečení, ale jinak máme opravdu všechno," říká Roman, který u Odry bydlí už jedenáct let. A to není rekordmanem. Muž, kterému všichni říkají Šerif, tam kroutí už třináctý rok.
Roman stojí před betonovou boudou a zve nás dovnitř. "Pojďte se podívat, ať vidíte, jak to tady máme zařízené," říká. Uvnitř je tma, ale teplo. A největší překvapení? Na stole hraje televize, kterou sledují zbývající dva obyvatelé.
Život bezdomovců u Odry |
"Elektřinu bereme z autobaterií, bohužel jsme sem ještě nestihli zavést světlo," reaguje na mé překvapení Roman.
V chatce se žije dobře, ve stanu to bylo horší
Zapaluje si nabídnutou cigaretu a přemýšlí, co jim v jejich "domku" chybí. "Měli jsme tu i postele, ale na podzim, jak nám sem zatékalo, jim uhnily nohy. Takže spíme na zemi. Ale na jaře si uděláme nové," dodává.
Kousek vedle, v chatrči postavené ze všeho možného, bydlí další čtyři bezdomovci. Také tady je teplo a překvapivě i uklizeno. Na ustlaných postelích sedí tři muži a žena, která si čte roztrhaný Harlequin. "S mojí jsme tady už pět let. Pracovali jsme v úklidové firmě, a když skončila, zamířili jsme sem," říká mluvčí chatrče Mikeš.
Letošní zima ho nevyvádí z míry. "Předtím jsme bydleli ve stanu a to bylo horší. Pak nám řekl člověk, co si to tady postavil, chudák už je nebožtík, ať se přestěhujeme k němu. A už jsme tady přes tři roky," uvádí.
"Máme tady teplo, nechybí nám ani jídlo. A nic jiného nepotřebujeme. Možná by se hodil olej do agregátu a nová střecha. Ale s tím nám nepomůžete," odpovídá s úsměvem na otázku, zda něco nepotřebuje.
Psům kupujeme granule, co by si bez nás počali?
Do azylového domu by nešel. Stejně jako ostatní osadníci. Už kvůli psům, kterých je v okolí asi deset. "To jsou takoví naši miláčci. Jednou za měsíc nakoupíme pytel granulí a máme vystaráno. Už kvůli nim nemůžeme jít někam jinam. Co by si tu bez nás počali?" dodává Mikeš.
Magistrátní úředníci zjišťují, zda lidé nepotřebují pomoc, jak jsou na tom se zdravotním stavem, nebo zda mají vyřízené sociální dávky. "Někteří klienti jsou zvyklí žít v tom svém přirozeném prostředí a z toho důvodu ty svoje lokality neopouštějí," uvedl pracovník odboru sociálních věcí ostravského magistrátu Záviš Pavlas.
Podle mluvčí magistrátu Andrey Vojkovské jsou v azylových zařízeních stále volné kapacity. "Přestože venku jsou velké mrazy, situace se nemění, pořád je volných zhruba 20 lůžek a 60 až 70 takzvaných teplých židlí," uvedla ČTK Vojkovská. Dodala, že město ročně do programu pro lidi bez přístřeší vkládá asi dvanáct milionů korun.
