Únosci žádají, aby Francie zrušila zákaz nošení šátků ve státních školách, které mají tradičně nenáboženský charakter, a země se tam proto náboženským symbolům brání.
Únosci jednu věc pochopili velmi dobře a druhou velmi špatně. Dobře vědí, jaké jsou slabiny západního světa, a snaží se je využít.
Francie se svým tancem kolem problémů Západu s islámským světem je ovšem zvláštním terčem a je v celé záležitosti dost nevinně. Byla proti iráckému tažení a vůči Arabům a muslimům se snaží být doma i v cizině vstřícná.
Právě proto se jako "slabý článek řetězu" možná hodí pro otestování. Pokud Francouzi odmítají ultimátu vyhovět, činí správně. Kdo dnes ustoupí kvůli šátkům, jakkoli je jejich zákaz věcí spornou, bude příště postaven před požadavky nové.
Třeba zavedení různých privilegií pro radikální náboženské skupiny, například zavedení vlastního práva. Fantazie útočníků tu může být bezbřehá. A co pochopili únosci špatně?
Nerozumějí podstatě západního světa. Žádná země, ani Francie, ani USA či kdokoli jiný, nejsou autoritativní režimy, kde někdo vydá příkaz a pak ho zase odvolá. Zákony přijaté parlamentem nejsou totéž co Usámovy fatvy nebo výtvory Kim Čong-ila.
Byly navrženy, oponovány, odhlasovány a podepsány. Platí. Pokračovat může debata o nich, ale ta bude sotva probíhat s nožem na krku. Diskutovat s obětí a držet jí ústí pistole u spánku, to je "kultura" teroristů.
Sotva jsme se dostali z krvavých pravidel hry, která po staletí platila i na Západě, nebudeme se k nim přece vracet. Chlapíci a dámy s bombami a vražednými a sebevražednými praktikami by neměli určovat, co si máme myslet, říkat a dělat.
Tím spíš, že terorista není žádný bojovník za svobodu, žádný průkopník "vyšších hodnot", na které jsme my tady už prý zapomněli. Je to zločinec, který musí být poražen, souzen a potrestán.
