Dominika nikdy nechodila do posiloven ani závodně nesportovala. Teď doslova dře každý den. Před sebou má obtížnější cíl než účast na olympiádě – vstát z postele. Podle slovenských lékařů to nedokáže.
Při dopravní nehodě na konci září jí totiž zlomený obratel v krční páteři poškodil míchu a dívka ochrnula. Verdikt po operaci byl krutý: časem se možná podaří rozhýbat jen ruce.
Komu nadace pomáhá
|
S tím se šestnáctiletá Dominika odmítá smířit. "Budu znovu chodit," věří. "Chci se na nohy postavit co nejdřív. Možná už v létě," říká přesvědčivě.
Rehabiltace v půlce dubna asi skončí. Pokud se nenajde sponzor
Není na to sama. Poslední půlrok tráví ve zdravotnických zařízeních spolu se svou matkou. Ačkoli obě žijí ve slovenské obci Záriečie poblíž slovensko-českých hranic, dívka studuje a nyní také rehabilituje v Česku.
Před nehodou začala navštěvovat gymnázium ve Vsetíně, kde pokračuje ve studiu podle individuálního plánu, a od února díky soukromé nadace rehabilituje ve Vítkovické nemocnici Ostrava.
"Po propuštění z nemocnice na Slovensku rehabilitovala Domča ve slovenské Kováčové. Začala tam trochu hýbat rukama, ale pak léčba na účet zdravotní pojišťovny skončila, a my se nechtěly smířit s tím, že dcera zůstane ležet doma v posteli," vzpomíná matka dívky Zuzana Madalová.
Hledala pomoc a našla. Díky stotisícovému daru pobývá od 20. února s dcerou na rehabilitačním oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě. Lůžkové oddělení vzniklo ve Vítkovicích teprve před půl rokem. Dominika i její matka jsou však s péčí i výsledky tak spokojené, že kdyby sehnaly dalšího sponzora, rády by zůstaly déle. Zatím to vypadá, že v polovině dubna léčba Dominiky skončí.
"Zdá se mi, že rehabilitace na Slovensku byla spíš taková mechanická. Tady terapeut střídá cvičení podle různých metod. Používá tlaky, polohování a pohyby, kterými se oslovuje mozkové centrum," říká dívčina matka.
"Díky tomu je na tom Domča lépe s rukama, dokáže je zvednout, s pomocí lžičky či vidličky upevněné do ortézky může sama jíst, v polosedu pracuje na notebooku i s mobilním telefonem a začíná cítit doteky na bocích i nohách. Pro někoho jsou to možná maličkosti, ale pro nás obrovské pokroky," líčí matka.
"Už dokážu napnout i svaly na nohách. Sice jen lehce, ale trénuji to každý den i bez terapeuta," dodává dívka, která je díky pokrokům v rehabilitaci plná optimismu a věří, že třeba už za pár měsíců se na nohy postaví.
Pochvala, ale vyhlídky jsou nejisté
Primářka rehabilitačního oddělení Jana Vlčková pacientku i její matku za jejich přístup chválí, ale zároveň dává najevo, že vyhlídky do budoucna jsou zatím nejisté.
"Obě jsou úžasné. Síla vůle, optimismus a chuť něco změnit jsou vždy hrozně velkým motorem, který žene lidi k neskutečným výkonům. Už jsem se setkala s pacientem, který na tom byl podobně. Také téměř beznadějný případ, ale on se nevzdal. My ho naučili sebeobsluze na lůžku a sedět na vozíku. Pak pokračoval v rehabilitaci jinde. A po třech letech chodil," vzpomíná Vlčková.
Jedním dechem dodává, že každý případ je jiný. Z podkladů, které mají ostravští lékaři od slovenských kolegů k dispozici, vyplývá, že mícha byla zcela přerušená, což by znamenalo nevratné ochrnutí. Ale vzhledem k pokroku, který Dominika udělala, se jim to nezdá.
Únava je velká, dívka potřebuje odpočinek
"Mícha byla narušená. Jak moc, to nevíme. A jelikož pojišťovny by drahé vyšetřovací metody neproplatily, raději všechny peníze získané pro Dominiku věnujeme na její intenzivní rehabilitaci," říká Vlčková.
Lékaři využívají dostupnou moderní techniku a terapeuti se snaží Dominiku rozhýbat individuálním cvičením například pomocí Vojtovy reflexní terapie nebo cviky podle konceptu Jarmily Čápové - ten vychází z pozic, které se učí malé dítě během svého vývoje, a počítá s aktivní spoluprací pacienta.
"Dominika se u nás viditelně zlepšila a do poloviny dubna ještě zapracujeme na její sebeobsluze i na tom, aby dokázala pevně sedět ve vozíku. Na nohy ji zatím určitě nepostavíme. Pokud se to povede, potrvá to delší dobu. My bychom jí teď však aspoň na čas doporučili přestávku. Dívka denně cvičí, což ji unavuje, k tomu dálkově studuje. Potřebovala by si odpočinout," míní primářka.
Dominika a její matka ale uvažují o tom, jak co nejrychleji pokračovat v další rehabilitaci. "Pojišťovny nám na Slovensku zaplatí opakovaný pobyt v rehabilitačním ústavu. Kromě toho hledáme sponzory například na pobyt v soukromém centru Adeli, které nabízí speciální neurorehabilitaci na stejném principu jako Sanatoria Klimkovice. Léčba v těchto centrech stojí desetitísíce, které jako samoživitelka nemám," říká Zuzana Madalová.
