Divadelní režisérka a ředitelka Eva Bergerová

Divadelní režisérka a ředitelka Eva Bergerová | foto: Strašnické divadlo - Archiv Evy Bergerové

Divadelní režisérka Bergerová: Tak negativní reakce na vítězství v konkursu jsem nečekala

  • 4
V pražských divadelních kruzích jsou někteří jejich „příslušníci“ pobouřeni. Výběrové řízení pro prostor Divadla Komedie totiž nevyhráli jejich oblíbenci Young Talents (v čele například s Jiřím Havelkou), nýbrž Divadlo Company.cz, které působí od roku 2004 ve Strašnickém divadle. S jeho ředitelkou Evou Bergerovou jsem si povídala nejen o plánovaných titulech pro Komedii, ale také o vyhrocených a ostrých reakcích, jimž v těchto dnech musí čelit. Některé z nich jsou citovány v samostatném boxu na konci tohoto rozhovoru - včetně odkazů k diskusím o verdiktu poroty.

Co vás vůbec vedlo k tomu, že jste se přihlásili do výběrového řízení na prostor Divadla Komedie?
Je to jakési logické vyústění procesu našeho vývoje. V současné době sice máme budovu, ale architektonicky to není divadlo, nýbrž kulturní dům. Mnohem jednodušší by bylo hrát v šapitó nebo v parku. Sedm let je to trochu boj s prostorem. Jedinou výhodou, ale zase podstatnou, je to, že nemáme pevné hlediště, prostor je variabilní a dá se hrát pokaždé jinak. Navíc Strašnice jsou dost daleko od centra, nejsou už vnímány jako Praha. Dlouhodobě jsme podfinancovaní, a vzhledem k naší dramaturgii, která není příliš jednoduchá, si myslím, že je čas zvednout rukavici a jít dál. Lidé, kteří jsou tady s námi, si to zaslouží.

Teď máte menší divadlo s nižším rozpočtem, přitom vám peníze stále chybí. Nebojíte se jít do většího prostoru, na který budete samozřejmě muset sehnat mnohem víc financí?
Otázka financování se bude v následujících týdnech řešit. Je také důležité říct, že do konce listopadu musí vítěze výběrového řízení – tedy nás – potvrdit Rada hlavního města Prahy a poté by se mělo jednat o výši grantu. To záleží na grantové komisi. Teprve potom by se měla podepsat smlouva a my můžeme říct, že jsme noví provozovatelé Divadla Komedie. Budeme se snažit, abychom dostali ty částky, o které jsme žádali.

Strašnické divadlo - Milan Stehlík v inscenaci Julius Caesar

Kolik požadujete na rok? A budete čerpat pro prostor Divadla Komedie ještě svůj stávající grant ve Strašnickém divadle?
Nám na konci tohoto roku grant vyprší. Na rok 2012 jsme v návrhu rozpočtu pro Komedii, který komise obdrželi, uvedli částku na pět měsíců - 7 333 000 korun (pozn. red.: stávající soubor Dušana D. Pařízka v Komedii dokončí sezonu 2011/2012 a teprve pak tam nastoupí vítěz nynějšího konkursu). Další roky se pohybují mezi 13 až 14 a půl miliony.

ODKAZY

Strašnické divadlo - ZDE

Repertoár Strašnického divadla - ZDE

Stávající Divadlo Komedie - ZDE

Projekt, s nímž tým Evy Bergerové zvítězil v konkursu pro Divadlo Komedie - ZDE

To je zhruba stejná částka, s níž operuje současný ředitel Pražského komorního divadla Dušan D. Pařízek s tím, že ji považuje na nedostatečnou a proto předčasně Komedii opouští...
Ano, ale my jsme tu částku neopsali od Dušana Pařízka, ale dopočítali se k ní. Ve Strašnicích jsme ze země vydupali repertoárové divadlo, které se musí rozvíjet a pokud by mělo i v rámci financování zůstat stát na místě, je lepší skončit. Takže pokud bychom do Strašnic nezískali větší finance než doposud (dotace Městské část Prahy 10 se pohybují kolem 900 tisíc, minulý rok 1,4 milionu), pravděpodobně bychom do dvou let tuto etapu uzavřeli. A to i přesto, že v poslední době se razantně zvýšil počet vyprodaných představení. Kromě naší vlastní dramaturgie zachováváme dopolední a nedělní pohádky pro děti, pořádáme koncerty, výstavy, dáváme prostor mladým divadelníkům, amatérům...

Strašnické divadlo - z inscenace hry Nikolaje Koljady zvané Murlin Murlo (Šipilovská Marilyn Monroe)

Výsledek výběrového řízení pro Divadlo Komedii vešel ve známost minulý týden. Od té doby se kromě gratulantů do fronty postavili i ti, kteří nejsou spokojení, že do Komedie nastupuje zrovna váš tým. Zaznívaly názory, že vaše divadlo nikdo nezná, není důvod tam chodit, že vy nejste srovnatelná divadelní osobnost jako je Pařízek nebo Dočekal, kteří tam byli před vámi. Čekala jste to?
Čekali jsme všelico, ale výsledek předčil očekávání.

Považujete vaše divadlo za náročné, intelektuální? Jak byste vaší práci popsala?
Nechceme dělat divadlo, které jde po povrchu. Jsme hodně soustředění na svoji práci. To, co děláme, není na první pohled jednou větou formulovatelné. Všichni čtyři, kteří jsme psali projekt do prostoru DK, se bojíme nějakých proklamativních hesel a výkřiků. To má krátký život a je to lehce zneužitelné. Nejsme ani generačním divadlem. Co však dramaturgii spojuje, je hledání smyslu věcí. A tu cestu k němu, ne výsledek nebo odpověď, se snažíme otisknout do všech inscenací a jevištně ji co nejvíce vyždímat. Nehrajeme například, o rozchodu dvou lidí, ale jeho důvodu. Za důvodem chceme hledat smysl věcí. To není banalita, ale obrovský prostor a řád.

Strašnické divadlo - z dramatizace románu Vladimíra Körnera Údolí včel

Ve vašem projektu jste popsali tři dramaturgické linie a témata, kterými se chcete zabývat. Na co se tedy návštěvníci Divadla Komedie mohou od září příštího roku připravit?
Témata vykrystalizovala v průběhu sedmi let a zásadně se nezměnila. Ano, dramaturgické linie jsou tři. První: hry současných zahraničních autorů. To je například Brémská svoboda Rainera Wernera Fassbindera, Naše třída Tadeusze Słobodzianka nebo Svatební cesta Vladimira Sorokina. Druhá linie: klasické tituly a dramatizace velkých klasických děl. Zde nás zajímá i zahraniční pohled na českou hru. Takže například polský režisér Piotr Tomaszuk by měl režírovat Čapkovo R.U.R. Do této kategorie patří například adaptace románu Witolda Gombrowitze Pornografie. Dále do této linie řadíme i moderně interpretované klasické tituly, či dramatizace: Shakespearův Julius Caesar, kterého chceme přenášet ze Strašnic, stejně tak i Körnerovo Údolí včel nebo Sofoklův Oidipús Rex. Třetí linií jsou světové premiéry českého nebo slovenského autora. Hry by měly vznikat přímo na objednávku pro Divadlo Komedie. Předběžně máme domluvené spolupráce s autory jako jsou Viliam Klimáček, Markéta Bidlasová–Bláhová nebo David Drábek.

Kromě Julia Caesara přenesete ze Strašnic do Komedie ještě nějaké další tituly?
Tak čtyři pět inscenací. Ale záleží na tom, jak budou fungovat v jiném prostoru. Měli jsme schůzku s Dušanem Pařízkem, který nám vychází vstříc, chce předat divadlo v naprosto perfektním stavu a měl by nám umožnit zkoušení už od poloviny května příštího roku. Hotové inscenace musíme přezkoušet, vyrobit k nim novou scénografii, kostýmy a tak dále.

Strašnické divadlo - z dramatizace románu Vladimíra Körnera Údolí včel

Strašnické divadlo - z dramatizace románu Vladimíra Körnera Údolí včel

Co vás na divadle zajímá? Jaká témata budete v té obecnější rovině zpracovávat?
Určitě jsou to mechanismy politiky, tlaky doby kontra vědomé jednání jednotlivce a meze osobní svobody. Nechceme genderové divadlo, ale vztahy nás zajímají. Lidé se mně ptají, proč zkouším Romea a Julii. To je hrozně jednoduché, každý z nás chce milovat. A jestli mi někdo řekne, že ne, tak lže. Ale láska je možná jen za jistých podmínek – a nikoliv jen vnějších, nýbrž především vnitřních okolností. Proč spolu lidé dlouho nevydrží, proč se rozváději. Proč je tak úzká hranice mezi láskou a nenávistí. Je láska ještě vůbec emoce?

Vzhledem k částečné orientaci na Polsko a další východní oblasti, chystáte také spolupráce se zahraničními režiséry. S kým konkrétně jednáte?
Už jsem zniňovala například polského režiséra Piotra Tomaszuka, zakladatele Teatru Wierszalin, který by se měl věnovat Čapkovu R.U.R. nebo Traktátu o manekýnech polského spisovatele Bruna Schulze. Dalším zahraničním hostem je rovněž polský režisér, Gabriel Gietzky – s tím domlouváme hru Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Osloveni byli a budou ještě i další režiséři.

Strašnické divadlo - Jan Zadražil v dramatizaci Meyrinkova románu Golem

Jak byste charakterizovala vaše dosavadní publikum? A myslíte si, že se vaším přechodem do prostoru Komedie nějak změní?

Jak píšeme v našem projektu, věříme ve své diváky, věříme v jejich schopnost rozlišit, co je dobré, a co není. Důvodem divadla je pro nás divák. Chceme určitě vzdělaného diváka, ale nejen ve smyslu například sečtělosti. Člověk, který nezanedbává svůj osobní vnitřní prostor, nepřijde si do divadla jen odpočinout a nechat se pohladit. Se slovem katarze je potřeba zacházet opatrně - nicméně o to jde, o celostný zážitek. Ať už divák odchází s pláčem, smíchem nebo rozčilen. Důležité je, aby se jej nějakým způsobem představení dotklo.

Jaký je váš tvůrčí a herecký tým? Představte ho ve stručnosti.

Ve vedení jsme tři. Jan Novotný – umělecký šéf divadla - toho pokládám za jednoho z nejtalentovanějších lidí, které znám, dále mladý režisér a herec Vojtěch Štěpánek a já. Dramaturgyni Markétu Bidlasovou–Bláhovou asi netřeba představovat (pozn. red.: základní fakta o ní zde). Dále například scénograf Milan David. Co se týče souboru, nemáme herce v angažmá. Nemůžeme si to finančně dovolit. Ale s určitým proměnlivým počtem herců pracujeme kontinuálně. Kontinuita práce je moc důležitá, jinak soubor nefunguje. Z pánů, kteří u nás hrají, jmenujme například Jana Hofmana, Jiřího Racka, Jaromíra Noska, Jana Novotného, Petra Jeništu, Jana Skopečka, Milana Stehlíka, Vojtěcha Štěpánka a Jana Zadražila. Mezi dámy pak patří Ljuba Krbová, Kristýna Leichtová, Iva Pazderková, Eva Režnarová nebo Ivana Wojtylová.

Strašnické divadlo - Milan Stehlík v inscenaci Oidipús Rex

Nástupem do Divadla Komedie rázem budete jednou ze sledovaných scén - jak z pohledu kritiky, kolegů tak nejspíš i publika. Cítíte, že to pro vás může být i kariérní vzestup?
Nedělám kariéru, jsem žena, mám to nějak jinak. Občas provokuji, ale především se chci vyslovovat k těm věcem, o kterých jsem mluvila.

Eva Bergerová

Narozena v roce 1976

Od roku 2005 je ředitelkou a režisérkou divadla Company.cz.

Absolvovala Divadelní vědy na FF UK v Praze. Režii studovala na Divadelní akademii ve Varšavě. V ostravském Divadle Bez střechy nastudovala mimo jiné Veselé paničky windsorské a commedii dell ́arte Harlekýnova šibalství. Od roku 2002 inscenovala v Praze v Divadle Na Zábradlí hru L ́aide memoire - Tahák Jeana-Clauda Carriéra, dramatizaci románu Gustava Meyrinka Golem v NoD Roxy, koktejl španělské a polské poesie: Juan Ramón Jiménez - Zamlklý andaluský básník v Jindřišské věži a hru argentinského dramatika Eduarda Rovnera Bílá vrána ve Strašnickém divadle. Ve Stavovském divadle byla v její režii uvedena původní opera Petra Komára Soudka a Ester Kočičkové Šedá myší opera (v cyklu Bušení do železné opony).

V roce 2003 spoluzaložila občanské sdružení Divadlo Company.cz. Je členkou školy The Soaring Eagle ve Voroněži. Mezi její úspěšné inscenace na půdě vlastního divadla patří například Údolí včel Vladimíra Körnera nebo Kosmická snídaně Davida Drábka.

Divadelní režisérka a ředitelka Eva Bergerová

Diskuse nad verdiktem

Některé ohlasy a odkazy

"Konkurs vyhrál nejméně výrazný ze všech uchazečů, soubor Company.cz pod vedením režisérky Evy Bergerové. Toto těleso už sedm let provozuje Strašnické divadlo. Podařilo se jim sice uvést několik solidních inscenací, žádná však nepřesahovala rozměr běžné, konvenční činohry. Z Komedie se tak stane další měšťanské divadlo, jedinečná oáza umění v centru Prahy vyschne.

Strašnické Divadlo si často stěžovalo na to, že je opomíjeno diváky i kritikou; bylo to sváděno na periferní umístění kulturního domu Solidarita. Jenomže za sedm let by si své diváky už dávno našlo: jako se to povedlo třeba divadlu Dejvickému, které rovněž není v centru, přesto má neustále vyprodáno. A podobně – abychom uvedli příklad ze zcela opačného spektra – soukromé scéně Na Jezerce.

Přesun Strašnic do Komedie je políčkem všem těm, kteří nabízeli smysluplný projekt, tedy spolku Young Talents Martina Pošty (těmi mladými talenty byli úspěšní režiséři Jiří Havelka, Petra Tejnorová a Jiří Adámek) a občanskému sdružení Seagull, které založili režisér Daniel Špinar a dramaturgyně Ilona Smejkalová. Spíš než Bergerová měl koneckonců vyhrát i mladý režisér Štěpán Pácl. Zdaleka sice nesdílím nadšení jiných kolegů kritiků, pokud jde o jeho tvorbu, ale na rozdíl od party ze Strašnic alespoň vykazuje rysy umění. Je políčkem i všem těm divákům, kteří nechtějí v divadle jen odpočívat."

Vojtěch Varyš, Týden.cz

x x x

"Myslím si, že je to špatné. Divadlo Company.cz vede Eva Bergerová, nepříliš výrazná režisérka, ale dobrá manažerka. Prakticky z ničeho vybudovala ve Strašnicích divadlo s pravidelným provozem. Za pět let něměli žádný výrazný titul a pět let, to je dlouhá doba. Myslím, že vznikne repertoárové divadlo typu ABC, a další takovou scénu Praha nepotřebovala."

Marie Reslová, ihned.cz

x x x

Asi nejbouřlivější písemná diskuse nad rozhodnutím komise se rozvinula na internetových stránkách čtrnáctideníku Divadelní noviny.

Nejprve to byla přestřelka pod zprávou o vítězi: ZDE

Někteří nezvítězivší kandidáti sepsali společné protestní prohlášení: ZDE

Kritička a publicistka Marie Reslová napsala soubor poznámek a otázek adresovaných jednomu z porotců, Vladimíru Justovi: ZDE

Vladimír Just jí odpověděl: ZDE


Nejlepší videa na Revue