Ústní zkousky jsou absolutní přežitek socialistického Československa. V USA něco jako ústní zkouška absolutně neexistuje a je to jen z důvodu, aby byly závěrečné zkousky/testy maximálně objektivní. V ČR jde objektivita zcela stranou a většinou jde především o to, jak se daný zkousejici vyspal.

V letech 2006 až 2011 jsem studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Naprostá většina ročníkových zkoušek byly ústní, písemné byly spíše zápočty. Ústní zkoušky probíhaly tak, že vevnitř vždy byli dva, někdy tři studenti, a byli zkoušeni postupně nebo střídavě. Osobně nemám žádnou zkušenost s neobjektivním hodnocením. Samozřejmě, několikrát jsem dostal horší známku, než kterou bych si dal já, ale na druhou stranu jsem také několikrát dostal lepší známku, než jsem považoval za odpovídající. Nutno dodat, že zkoušená osoba není schopna objektivně posoudit svoje znalosti, od toho je tam zkoušející. Ústní zkoušky jsou spíše loterie, jakou otázku si vytáhnete. Každopádně bych je nerušil.

Nikdo nepotřebuje rušit ústní zkoušky, ale když vám všem přijde, že je v pořádku, že když je u nějakého učitele úspěšnost ústní zkoušky 100 %, u jiného 30 %, takže to ve výsledku dává 65 % a vedoucí katedry je spokojený, tak je s vámi všemi něco hodně špatně.

Náš dusič profák vždy říkal nervozita je úměrná vědomostem. Tenkrát za totáče jsme tomu nevěřili. Dnes vím, že měl pravdu. A ústní samozřejmě ano.

Chodila jako hastros, aby na ni zkousejici nezarlila.

To je vtipny, u nas se taky tradovalo, ze ke zkousejicimu x se nesmi v cernem, zato urcite pomůže, kdyz se ke zkousejicimu y prijde v obleceni ladenem do modra. Jeden se ubstatnic priznal, ze tu famu vypustil sam.

Mne ustni zkoušky vzdy vyhovovaly. Kdyz v testu nepochopite zadani a odpovidate na neco jineho, mate 0 bodu. U ustni vas zkousejici zastavi a otazku treba preformuluje, nebo zkouseneho navede spravnym smerem.

Myslim, ze soucasti studia je i jiste otrkani, aby se student uměl prezentovat i ustne. Jestli neudělám zkoušku kvůli nervozite, po studiu nesezenu praci kvůli nervozite u pohovoru.

Mně se líbí gradace toho článku odstavcem: “ Studenti si stěžují minimálně” v němž se uvádí, že studenti mají možnost podat stížnost a např UJEP vloni žádnou stížnost nedostal. A já si říkám v čem je teda vlastně problém a gró toho článku? Pocit křivdy a nespravedlivého hodnocení měl asi za léta studia aspoň jednou každý, ale měnit kvůli tomu systém? A naopak jste vůbec nevzali v úvahu druhou stránku věci, jak dnes mladí využívají chytré telefony k podváděni při písemných a on-line testech a berou to jako úplně priřozený nástroj k tomu, jak projít.

Z VŠ pamatuji hlavně kombinované zkoušky a celkem mi to vyhovovalo. Nejdřív písemka, kde se to vyfiltrovalo.

Potom ústní část, kde ti nejlepší (i s výsledky ze semestru) jen kývli na známku, nejslabší si popovídali a zbytek se mohl rozhodnout, jestli známku berou, nebo přesvědčí mluveným projevem.

Káje by nevadilo, kdyby ji zajel do kalhotek Ferda,ale docentka ji ztresovala... kdy už konečně vymýtíme tyhle předsudky ;-)

Asi jsem žil v jiné době. Ústní zkoušky byly vždy základem hodnocení. Vybrali jsme otázky a pak už to byla jen otázka znalostí. Nevím, možná to u studentek bylo někdy jiné, ale co pamatuji, řešily se pouze znalosti. Samozřejmě, každa zkouška byla specifická, každý profesor měl jiné požadavky, ale základem bylo vždy: Umíš, neumíš...

Ucim 17 let na Universite v USA a zadne ustni zkousky tu nemame. To by byla katastrofa pro vsechny.

Proto je také úroveň řady těch "univerzit" mizerná. Takhle stačí se jen nabiflovat základy a zda tomu opravdu rozumíte, to nikdo nepozná. Naštěstí v Denveru byla i ústní část.