Černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel.

Kupodivu o zrušení otroctví se nejvíce zasloužili sami běloši. V arabských zemích se praktikovalo až do 70 let dvacátého století. A ještě než začaly s otroky z Afriky obchodovat evropské země, obchodovali s nimi samy africké kmeny, které ve svých válkách zajímaly příslušníky poražené strany a prodávaly je arabským otrokářům. A mimo jiné, existovali i bílí otroci, když Arabové pořádali nájezdy na evropské pobřeží a tamější obyvatele zajímali a prodávali do otroctví (viz. např. kniha Bílé zlato od G. Miltna).

Podle historie, bylo bílých otroků mnohem více než černých. Některé přímořské kraje evropských zemí, hlavně Francie a Irska arabští otrokáři úplně vylidnili. Ale dokázali zajet i na Island.

Otroctví, t.j. nevolnictví a podobné omezení osobní svobody padlo u nás definitivně teprve 1848, což není vůbec tak dávno. Uvolňování začalo po 1776 v menších etapách, aby otroci nezvlčili.

Na rozdíl od USA ovšem otroctví bylo u nás uplatňováno u bělochů. Takže, WLM! Všichni máme mezi předky nějaké ty české otroky!

Otrokovi poskytoval pán stravu bydlení a oděv. Nevolník pracoval pro pána zadarmo, ale o bydlení, stravu a oděv se musel postarat sám. Proto se v Evropě přešlo s otroctví k nevolnictví.

Tak to je spíš smutné výročí.

"Tlak na zavedení svátku zesílil po loňské smrti George Floyda."

V prekladu: Biden nechtel, aby ve mestech horelo jeste vic aut ...

Já bych to upřesnil. Černoši slavili, běloši to zaplatili a zamackli slzu...

Nebýt bělochů, tak jsou dál v otroctví. Statisíce jich za konec otroctví padlo v občanské válce. Konec otroctví odhlasoval tehdy bez vyjímky bílý Kongress. Takže černoši opravdu nemají jedinou zásluhu na tom, že jsou svobodní.

Nejde o zásluhy, ale o peníze.

To musela být parádní oslava. Na ilustračních fotkách však postrádám potomky bílých otrokářů, kteří se připojili k radovánkám a odsoudili v projevech tu prohnilou otrokářskou dobu. Že jim není hanba.

a u nás konec nevolnictví nic,

u nás ještě neskončilo.

Bývalé koloniánlní země by měly vyhlásit i den vymýcení kanibalizmu v Africe, je třeba připomínat veškeré události.

Tak my si připomínáme nějakého aktivistického černopdelníka, který žil před víc ne půl stoletím.