Vážený pane Kozáku, díky za dotaz. Při distanční výuce je hodnotnější učitelské zadání formulováno tak, aby žák neodpovídal prostým zaškrtnutím a), b) nebo c), nýbrž textem, nad nímž musí přemýšlet. Skutečně by bylo jednodušší psát text na papír (všichni se to učí hned na začátku školy, zatímco ovládat klávesnici podobně jako třeba řízení auta daleko později), ale text by se pak k učiteli buď kamerou snímaný musel přenášet přímým přenosem (a učitel by mohl distanční výuku efektivně sledovat jen u jednoho žáka), nebo skenovat a poslat jako obrázek (podobný neefektivní a drahý způsob uplatňuje CERMAT) a učitel složitě každý rukopisný záznam luštit. Textový soubor vytvořený pomocí klávesnice vyhodnotí a zkontroluje vyučující daleko snadněji. Podobně jako neplavci příliš nehorují pro povinnou výuku plavání, tak lidé text na klávesnici tvořící jen vyťukáváním písmenek zrakem nalezených mají se zavedením výuky psaní na klávesnici problém, ať se jedná o vyučující, vedení škol, nebo třeba jinak vzdělané pracovníky ministerstva školství.

... to je prostě úžasný objev, že nadané děti se v normální škole nudí. Jen si tak "matně" vzpomínám, že něco podobného zřejmě zjistili i komunisté a na škole jsme byli rozděleni na studijní a praktickou třídu - a fungovalo to, studijní typy se připravily lépe na střední a vysokou školu, nikdo je nezdržoval při výuce, na druhou stranu nikdo neměl komplexy z toho, že je "méně nadaný"... pak se to ovšem přestalo používat a výsledkem jsou třeba dnešní maturanti...

No, dnešní maturanti rozhodně nejsou výsledkem toho, že na vaší škole probíhal nějaký experiment, protože tento postup nebyl ani běžný, ani obvyklý. Zrovna za komančů byla tendence všechno co nejvíc zglajchšaltovat.

A tyhle kecy, jak my jsme byli lepší než dnešní mládež, ty jsou fakt trapné. Jiná doba, jiná děcka, ale ani lepší, ani horší.

Jako že tohle nezdržování při výuce je naprosto debilní koncept, který by měl zmizet z povrchu zemského. Učitel by měl umět zvládnot děcka, která jsou na různé úrovni. Když nic jiného, i ten studijní typ (což jsou spíš ti, co si pěkně podtrhují nadpisy podle pravítka, než takoví ti chytří, co jsou naštvaní, že by se radši něco naučili, než aby se učili nazpaměť Archimedovu větu) se bude v životě muset popasovat s nestudijním typem a metoda Dejte je někam bokem, ať mě nezdržujou, se fakt nedá obecně uplatnit.

Distanční výuka je hloupost, děti mají chodit do školy a učitelé učit. Distanční výuka je zašívárna pro učitele a převedení svých povinností a své práce na rodiče.

Hotovej vizionář. A co home office? Programátoři jsou přece od toho, aby chodili do kanclu a voni si mezitím píšou kódy z obývaku

Spis se při on-line výuce ukázalo, kdo chce a kdo prostě nechce.

Nu , ve své době, byla on line vyuka prest ižní záležitostí poslucháren vš. Síto schopností se vzdělávat bylo nastaveno nejen jedinou politikou vládnoucí strany ,ale i schopností jedince. Rozdíl mezi Zdenkem Ond..... a Tarezou H........ je asi větším než se zdá. Dnes prestižní výběrové školství neexistuje a to zde máme přehršel politických stran a názorů.

A hlavně lze výuku přizpůsobit ostatním aktivitám, je navíc i kratší. Získané znalosti jsou navíc komplexnější a pokud žák danou látku zvládá, je možno postoupit dál. Dneska v době internetu jsou materiály snadno dostupné téměř k jakémukoli tématu.

koukám že redaktorům IDNES by to taky prospělo aspoň by sem nedávali články cenzurované vládní diktaturou

Nezvládnutá situace ze strany rodičů. Psychická stabilita dětí nemůže záviset na tom, že chodí do školy. To by se nám děti hroutily i o prázdninách.

Ano souhlasim. Mlada neuveritelne doma vyrostla, ale jen diky nasi rodicovske praci. Ucitelka strasna bida. Nevim zda ma mala talent, ale u nas to pomohlo. Talent se hleda, pak se rozviji a podporuje. Dnesni doba dava velke sance prave temto detem.

Přesně tak to je, je to o rodičích. A tak to má správně i být, je to přirozené, jenže mnozí rodiče rádi přesouvají své povinnosti na školu a jsou bez ní bezradní.

zkoušet "u tabule" není zrovna korektní hodnocení studenta. Zejména těch kteří neumí na veřejnosti vystupovat, stydí se, .. a přesto NEJSOU hloupí. Zde v USA se známkuje velmi méně až sporadicky, ale píší se testy a komunikuje s učitely. V předškolních třídách se najdou děti, které se hravě (a hrou) naučí nejen hláskovat, číst a psát, ale i násobit, sčítat a odčítat. Tedy rok před 1. třídou.

Vzpomenu-li na sebe před skoro 70sáti lety, dělali jsme do sešitu jen jakési obloučky...Jan Ámos by se dnes divil jak málo pokročily od jeho časů školní osnovy. Hodina s počítači to nevyvrátí.

Zde v USA se neustale prezentuje, pred spoluzaky, nikdo se nestydi, protoze jsou od kindergarten zvykli. Neustale museji vse reason-zduvodnovat, vyjadrovat svuj nazor. Deti, co umi cist a psat v predskolnim veku, se najde dost i v CR, ale o to vubec nejde. Co se ale v CR dela malo - malo se mluvi, klidne pred obecenstvem, malo se pracuje s jazykem jako nastrojem komunikace.