Podobné články si vždy přečtu s radostí a budu rád když jich idnes bude zveřejňovat více. Bohužel i na základě osobní známosti s jednou etymoložkou se mi potvrdilo, že tato skupina vědců jsou největší bajkaři. Tu zkusíme Slovinštinu pro podobnost slov a hned krkolomně aplikujeme Německý jazyk na hřbitov. Proč nejít nejlogičtější cestou? Na Slovensku se v podstatě až do zavedení spisovného jazyka používal v literatuře (Hviezdoslav) i odborné (Kmeť) význam hrobitov. Kdo má problém jej významově přiradit ke slovu hřbitov? Jeho význam není vůbec problematické spojit s hrabáním a následně s pohřbíváním.

Pěkné, jen bych řekl, že Werich neříkal červeňoučké ale kulaťoučké jablíčko.

Červeňoučké kulaťoučké jablíčko říkal

Jako rozený mluvčí v češtině, žijící už přes 50 roků v německém prostředí, píšící své odborné články v angličtině a znalý jak ruštiny, tak polštiny, dříve trávící své prázdniny v Chorvatsku a Slovinsku, mám zvlášť vyvinutý smysl pro zvláštnosti češtiny.

Mnohá zjednodušení názvů, existujících v němčině i v češtině jsou zkrátka příznak lajdáckého přístupu k cizím slovům, v německých pramenech lze také nalézt mínění, že Češi jsou málomluvný národ.

Ostatně u v novější době lze podobné mínění mít o Evropanech vůbec, internet a sociální média tu jazykovou kulturu opravdu silně ničí. Není to jenom tím, že by se nám nechtělo příliš mlet pantem a vše proto zkracujeme, spíš je to obtížné psaní prstem na obrazovce mobilu.

Začátek vývoje jsem ovšem zažil už za socialismu, z Václavského náměstí se stal Václavák, z Parku kultury a oddechu Julia Fučíka se stal oddycháč JuldyFuldy.

Proto považuji za typické, že z Winterbergu máme Vimperk, z Wallern Volary a z Schatzbergu Šacberk.

Možná je to i ruský vliv, Rusové všechny cizí názvy píší foneticky, některá převzali i s chlupy, třeba Butterbrot (svačinu) zvou butěrbrot.

Co ty cizí jazyky opravdu nemají, je tendence vše zmenšovat, tím zpříjemňovat.

Jmenované jablíčko je jenom jednou z českých zdrobnělinek, jako chlebíček, svačinka, mlíčko, masíčko, všechno to v cizích jazycích chybí. Pár pivíček nebo láhvinek vínečka tak v češtině ztratí i svůj negativní význam.

Jako narozená v Čechách a žijící tam zhruba 20 let, a nyní už zhruba 20 let mluvící převážně italsky, konstatuji, že i italština používá hojně zdrobněliny i zveličiny v běžné mluvě. Kulaťoučké červeňoučké jablíčko jde italsky říct úplně v pohodě.

Je osvěžující si v dnešní době přečíst něco podobného.

S úctou vzpomínám na paní prof. Koudelkovou, která místním novinářům chybí. Červeně by mi napsala - záporné "i" = "ani". A pokud chci napsat, že to takto řekl ten, s kým dělám rozhovor (i když by nebyl určitě proti této úpravě", dám to do celé do úvozovek a mám vystaráno, už na mne nikdo nemůže.

???

Zajímavý článek, poděkování