Komouši jsou odporná banda zakomplexovaných udavačů, zlodějů a vrahů. Jejich doktrína o nadvládě rudé lůzy je řadí na úroveň nacistů.

Tento článek je pahýl. Neobsahuje dostatečné množství informací o daném tématu či jej neprobírá do dostačující hloubky. Bude-li to možné, rozšiřte tento článek o další relevantní informace.

Chcelo by to inšpirovať sa v južnej amerike a usporiadať zážitkové výlety pre členov KSČ helikoptérou.

Jako že by byl rozdíl mezi počtem startujících a přistávajících ?

To zní zajímavě...

Nějak jsem nepochopil, co máme my komunisté společného se smrtí někoho, kdo zemřel na infarkt (asi kvůli nezdravému životnímu stylu).

Vy komunisté toho nechápete víc.

Koukám do diskuze, že nejsem první, kdo má pocit, že tomu článku chybí druhá polovina. Minimálně.

Panu Ečerovi po tom infarktu opravdu něco scházelo.

V komunismu vůbec nešlo o spravedlnost, ale o třídní nenávist.

A o moc. Konfidenty gestapa, co se z nich v 50. letech najednou stali komunisti nějaká třídní nenávist nezajímala.

A člověk by si myslel, že v roce 1954 (tj. po smrti Džugašviliho)se už nové monstrprocesy nepořádaly.

V ČSR umřel Džugašvili se zpožděním.

Nejhorší je, že někteří lidé, kteří od bolševického převratu v únoru 1948- tu v menší, tu ve větší míře - pomáhali tento zrůdný režim stvořit nebo ho aktivně do roku 1968 podporovali, jsou dnes bráni za hrdiny, např. Kriegel, Smrkovský, chartisté Pavel Kohout, Jiří Dienstbier, Vlasta Chramostová, Eva Kantůrková, Zdeněk Mlynář, Ladislav Lis nebo i nedávno zesnulá Kamila Moučková ad. O lidech, kteří trpěli jak v 50. letech, tak i po roce 68, tedy opravdových hrdinech, např. o spisovateli Karlu Peckovi, se příliš nepíše.

chápu, jak to myslíte, ale ono opravdu nejde vzít žádné historické období a soudit ho podle dnešních měřítek.

A že v tom sám máte zmatek, je vidět z toho, jaké lidi nebo životní příběhy jste schopný smíchat dohromady v jedné větě. Jak chcete porovnávat poúnorový vliv třeba zakladatele Lidových milicí (Kriegel) nebo vysoce postaveného komunisty (Smrkovský - u obou souhlasím, aby se vedle jejich zásluh z roku 68 připomínaly i jejich osudy z čtyřicátých a padesátých let) a do toho zamotáte třeba Dientsbiera, kterému bylo v roce 1948 11 let (!) nebo v té době dvacetiletou Moučkovou, které hodil její bolševický táta rudou legitimaci na stůl.

Velmi zajímavý námět, ale článek diletantsky odfláknutý a jakoby nedokončený.

Totálně odfláknutý a chaotický článek na úrovni slohu páté třídy ZŠ, škoda.

Tak je to iDnes,no. Buďme rádi,že tady neni článek,o tom,že je neděle,a to je unikátní příležitost,dát si ranní toustíček,z nové,inovativní linky Penamu,protože chutná skvěle. Dotovaně....