no neviem, potom, ako sa všetci smiali z ost, zo dňa na deň sa stali vyhľadávaným platidlom. nemci boliv ošiali zo spojenia. neviem, že by pri kasách niekto pýtal doklady. ani predtým ECHT gottwalda :-)

takými cimprlich sa stali až keď sme sa stali NEplnoprávnymi členmi únie. to už kontrolovali na hraniciach, či nemáme výrobné prostriedky a vracali.

Češi si vůbec "pád berlínské zdi" neuvědomovali...Václav Klaus ve vídeňské televizi. kolem 12. listopadu 1989 řekl, že v ČSSR probíhají postupné změny a že žádná krize nehrozí...ani on si vůbec neuvědomoval, že pád berlínské zdi znamená totální ztrátu společenského produktu pro celý východní blok... včetně NDR...základ všech firem tvořil obchod s RVHP....a sem tam hvězdička vývozu na Západ , ale zase umožněna obchodem v rámci RVHP...já byl v únoru 1990 v Erfurtu na jednání o plánu prodeje a nákupu elektronických součástek v rámci RVHP, východní Němci mi předložili klasickou sjetinu jako každý rok, akorát přepočtenou kurzem :2 na západní marky....bál jsem se to vzít s sebou a požádal je , aby to poslali vedení poštou....tehdy jsem si uvědomil, že celá NDR kompletně zbankrotovala...a my taky

..Václav Klaus si to ale včas uvědomil a fantasticky rychlou privatizací a zavedením veksláckého kurzu 1:18 dokázal odvrátit hospodářský bankrot, ke kterému došlo v Maďarsku a Polsku....jenom proto je dnes na důchody a ostatní výdaje a stát není katastrofálně zadlužen...Ceši by měli Klausovi postavit slavobránu...namísto toho každý druhý zabedněný blbeček hovoří o "rozkradení"...

...my přežili jsme Habsburka, ted máme doma Wartburka, jež zanechali Braniboři v Čechách

Praha byla plná opuštěných trabantů a wartburgů. Když odjížděli vlakem do Západního Německa, tak vyhazovali z okýnek východoněmecké marky. Pilní Češi je sbírali a kdo vydržel, tak je pak měnil v kurzu 1:1 za západní. :)

Haha? Jak jste na to prisla? Nebo snad ti vasi menici meli dederonsky cestovni pas?

Nosili jsme tam Sunar, pleny a horkou vodu. Byla tam spousta rodin s malými dětmi.

Musím říci, že jsem tuto kapitolu Českých, potažmo Německých dějin, zaregistroval až zpětně.

V okamžiku, kdy to probíhalo, jsem nechápal, proč tam vůbec - na tu ambasádu - jezdí, když u nás byla pořád ještě hluboká totalita a železná opona byla pořád spuštěná. Už tohle sám o sobě byl zázrak, že se jim cesta do západní části Německa podařila a jak bylo, po tak dlouhé době hermeticky uzavřených hranic, něco takového vůbec možné.

To im vybavil vtedajší zapadonemecký minister zahraničia Hans-Dietrich Genscher. V zapečatenych vlakoch ich cez územie DDR prepravili na Západ - a mohli začať žiť. O pár týždňov padol berlínsky múr...