Jojo, článek z 5. května o "rozhazování" peněz za mateřskou je najednou na první stránce. Dnešní článek o tom, jak náš stát Babišovi dál vyplácí dotace, které mu EU pozastavila je naproti tomu dávno v propadlišti dějin. Tak se řídí stranický tisk.

Jenom osm? A není to málo, Antone Pavloviči?

V tom případě nevím na co ženy studují a vystudují, protože po osmi letech výpadku kariéry a případné specializace budou ve své sféře vzdělání bez šance začít jinak než znovu od píky.

Pak uteče dalších pár let do doby než se děti osamostatní natolik, aby je nemusel nikdo hlídat a máma pak přemýšlí, co bude vlastně sama se sebou dělat.

Ženské to nemají v Česku jednoduché, - společnost je tlačí do role matky doma za každou cenu, ale pokud se tyto rozhodnou, že ony jsou také důležité, tak se na ně všichni koukají jako na skoro macechy.

to je ten pristup "od pankejtu k pankejtu".

Za totality bylo od socijaaaalisticke zeny ocekavano, ze da deti do jesli a bude mazat do prace budovat ten socijaaalismus. Jesle byly pripravene brat kojence od 6 nedel veku, ty pri velkych fabrikach s 3 smennou pracovni dobou dokonce jely 24hodin denne. Zeny v domacnosti byly brany jako prizivnice a jejich deti mely ruzne nevyhody.

Napr. nemely narok na slevu na obedy ve skolni jidelne, nebo tam, kde mely jen omezenou kapacitu jidelny, dokonce ani nemely narok na obedy.

Do jedne takove skoly jsem chodil a dobre pamtuji jak muj kamos a jeho mladsi bracha nemeli moznost si tam kupovat obedy protoze jejich mama byla zena v domacnosti.

Ted jste v druhem extremu, s nejdelsi materskou na svete. Zeny ktere by chtely do prace drive jakehokoliv duvodu, nemaji moznost najit dostatecne dobre hlidani pro deti pod 3 roky veku, pokud nemaji chvu nebo babicku. Jesle byly zruseny. To je ten druhy extrem.

Nejlepsi je zlata stredni cesta, ktera nenuti mamy delat co nechteji, ale dava jim moznost se rozhodnout co je pro ne nejlepsi.

A soucasne mit spolecnost, ktera jim nestrka nos do soukromi, nepta se jich proc chteji delat to ci ono, podpori jejich rozhodnuti a nerika jim, ze jsou lemry line co se chteji jen doma flakat a chodit s kamoskami na kavicku ani jim nerika, ze jsou krkavci mamy, kdyz daji dite do jesli.

Hlavně bych porovnávala, co tato praxe přináší, tedy jaký má vliv na samotné děti.

Máma nic?

Vliv je důležitý jen pro děti?

Moje paní zůstala v domácnosti až do věku 18 roků mé dcery. Nebýt nátlaku, nešla by do práce raději vůbec. Potom se jí tam ale zalíbilo a zase nechtěla končit, ač už nemohla ani chodit.

Ale děti z domácnosti doslova utekly, tak jí nic jiného nezbylo.

Myslím, že tak zv. matky samoživitelky jedou stejným způsobem. Jakmile to první ditě vyrůstá, pořídí si další, jenom ne do práce.

Jistě snad nežijeme v roce 1900, kdy ženy před a po slehnutí normálně dřeli na poli a nadto jistili domácnost. Slova jako pokrok sice zní nelibě v uších manažerských kádrováků, neboť "Arbeit macht frei!" Tyhle řeči mají asi takovou pojmovou kvalitu, jako když pochytané a vyčerpané otroky vracel stát původním majitelům (dnes podnikatelům) ve jménu lidského práva na vlastnictví. Problém je v tom, že tato základní práva objektivně existují, ale každá ze stran sporu (levice vs pravice) uznává jen ta svoje.

Ja znam dost pripadu, kde si tricetileta zena na praci ani nesahla. Otevrene pak mluvi jak to maji naplanovane aby status quo vydrzel.

Moje matka se mnou a se sestrou byla doma měsíce. Bolševická strana a vláda pokaždé zavelely a matka nastoupila do práce. Dodnes je to pro mě dost bolestivé téma. Nevidím v tom problém, aby matka byla s dítětem doma do jeho 4-5 ti let. Naopak.

Bolševická strana a vláda rozhodovaly o mnoha věcech, ale právě o tom, že nějaká matka musí nastoupit do práce, to určitě ne. Možná vaši rodiče viděli, že by vás neuživili nebo jí v práci oznámili, že když se nevrátí do určitého termínu, nebudou jí držet místo atd., ale rozhodla se ona sama.

Obě mé dcery chodily do jeslí. Starší od 1,5 roku, mladší od 2.5 roku. Nešla jsem do práce, že bychom nutně potřebovali peníze. Spíše jsem se cítila odloučená, nenaplněná.

Přiznám se, že když jsem přišla z práce, měla jsem z holek radost, věnovala se jim a dokázala si užívat společný čas.

Každý jsme jiný. Dnes jsou mé dcery dospělé, necítí se o něco ochuzeny. V jeslích i ve školce se jim líbilo, věděly že s rodiči pak něco podniknou. Samozřejmě jsem jim udělala největší radost, když mohly jít po O (obědě) a to jsem jim min. 2x týdně dopřála.

Neodsuzuji matky, které jsou 8 let doma, ale vím, že já bych to nedokázala.

Hlavně, každý stát má jinou sociální politiku a u nás patří k těm nejlepším.

A je to tak dobře. Jít rok po narození do práce je nesmysl. Děti to pouze stresuje. Podle mě 2 roky jsou optimální. Ale jedním dechem dodávám, že každé dítě je jiné.

Zda to jednoroční dítě stresuje nebo ne, to Vám dítě těžko řekne a Váš dojem je jen dojmem, který nelze ani prokázat, ani vyvrátit.