Dobrá iniciativa, pokud to někomu pomůže, tak to má smysl. Líbí se mně, jak celá tato diskuse je laděná tak, že je to nesmysl, že člověk, který to psychicky nedá, tak tam nemá co dělat atd. Ono spousta lidí to dá a tu školu vystuduje, ale poznamená je to a to se mimo jiné potom projevuje i v praxi. Já jsem měl to štěstí, že mám doma skvělou rodinu, která mě vždycky podržela, když bylo blbé období a skřípalo to. Mohl jsem to s nimi probrat, vykecat se z těch svých blbých pocitů, pak mně bylo hned líp a šel jsem na to znova. Některé zkoušky jsem dělal třikrát, ale nikdy jsem to nevzal a řekl jsem, že jdu až do posledního medicínského dechu. Vím ale, že někteří doma neměli takové skvělé zázemí, byli z různých rozvedených rodin, neměli ani materiální zázemí, pak se jim přestalo dařit i ve škole a neměl je kdo srovnat. Někdo nemá takový studijní talent, že všechny zkoušky dává napoprvé, ale myslím, že i ti kteří medicínu vystudují s odřenýma ušima, tak si zaslouží být v praxi. Ne všechny obory jsou takové, že je člověk pod stresem a rozhoduje neustále o životu a smrti. Když někomu moc nevyhovuje stres, může si vybrat klidnější obor, i takoví jsou potřeba. Ne všichni musí dělat ARO, chirurgii a podobné obory, kde takové stresovky bývají často. Medicína je skutečně řehole, podle mě k tomu mají co říct jen lidi, kteří si tím prošli. Zatímco na jiných fakultách se chodilo pařit a přes zkouškové se učilo a za 3 týdny bylo hotovo, u nás jsme drtili průběžně celý semestr a na jednu zkoušku se pak učili klidně ještě měsíc ve zkouškovém, hlavně do třetího ročníku to probíhalo v tomto duchu, od čtvrťáku to bylo trochu lepší, potom až poslední ročník byl zase drsnější, ale tam už byla ta vidina konce, tak se člověk hecnul a dotáhl to. Celkově mám ale vysokoškolský život spojený hlavně s vysedáváním u knížek do pozdních hodin, pobíháním po nemocnicích, cvičeních atd. Samozřejmě, že byly i hospody, občas nějaká akce, ale oproti školním povinnostem to byla velká minorita.

Misto toho aby vyrazili ty neschopny co na to nemaji a vyhori, tak jim zas naky slunickarky budou zakladat podobne zoufaly projekty :-) To je fakt doba tohle...

Mně to připadne jako dost velká kravina. Neříkejte mi někdo, že dvacetiletý člověk dychtící po vzdělání je vyhořelý.... Jak jen to dělaly ty předchozí generace mediků, že vyhořelé nebyly?

zrejme jen studium nezvlada .ale zrovna u lekaru me pripadaji ruzne berlicky aby studenta udrzeli na studiu dost nebezpecne

no uz z toho pohledu jak vnimam lekare si neumim predstavit ze by znalosti ziskali zadarmo tzn skolu proflakali ale ze by to byl takovy kotel ze po roce vyhori? To ne to se jen oddeluje zrno od plev bych rekl

Vážení diskutující, je to dávno, co jsem se staženými svěrači nastupoval na medicínu s tím, že to stejně nedám (jak nám vyhrožovali na gymplu) a že mně vyhodí. Od začátku jsme najeli na tvrdý režim. Nikdo si nestěžoval (jo, moje současná manželka ano, ale to jen proto, že jsem neměl tolik volného času jako ostatní vysokoškoláci). Když se někdo na škole trápil, tak mu doporučili změnu. Někteří šli do sebe a jsou z nich vynikající doktoři. Někteří se uchlastali, někteří spáchali sebevraždu - ale ti by v současném medicínském provozu stejně dříve nebo později skončili stejně - si myslím. Studium medicíny dnes po odstupu let vnímám jako náročnou školu, kde jedním z důležitých kritérií postupu dále ve studiu je schopnost zvládat stres. Jasně, musíš se toho hodně naučit, ale hlavně se to musíš naučit rychle, jasně že zkoušky nejsou jako na "pajdáku", pamatuji si zkoušku ve 4 ráno, nebo v 7 večer po 13 hodinách sezení na stoličce před ústavem anatomie.... atd. Na druhou stranu, až ti bude zle, chceš aby tě léčil někdo, kdo stres zvládá, nebo někdo, kdo se při prvním nezdaru sesype???? Stejné je to s prací lékaře. Když už pracuješ v exponovaném oboru, je důležité mít dostatek peněz a dostatek volného času. To ale musí zaručit stát, pokud chce mít jakž takž slušné zdravotnictví. Přeci jenom jsou rozdíly, jestli děláš doktora, vězeňského dozorce, nebo třeba třídíš noviny ve sběrně. Ty nároky vědomostní, časové i jiné jsou rozdílné.

I to zvládání stresu se dá do jisté míry natrénovat, navíc ne všechny pozice představují takovou zátěž. Zase se tím odfiltrují i lidé po jiných stránkách velmi schopní. Nějaká podpora není od věci, ostatně by to mohlo pomoci i těm, co na to nemají, najít nějaké jiné vhodné uplatnění, třeba v příbuzných oborech.

Žvásty, na medicíně se prostě čůlověk musel drtit vždy. Pokud to dnes někdo nezvládá, tak to znamená jediné, nemá na to.

Meldujte jim dokola, kolik za to dostanou a kolik jim neproplatěj. Ona je ta medicína přejde a vyhoření nenastane. A ti ostatní jsou nezmaři, kterých se to beztak netýká.

V životě jsem vyhořel už dávno, ale na studiích si to nedovedu představit. Asi tam dnes dělají něco jiného, než jsem dělával já.

v beznem svete se pouzivaji diktafony a pisarky. Jsou levnejsi nez cas lekare

sorry, melo to byt pod panem Pavlickem

Medikům je hlavně třeba rychle zavést nejdůležitější předmět: psaní na stroji všema deseti. Nic jiného pak v praxi nedělají a dvěma prsty jim to jde hrozně pomalu a to přináší frustrace a problémy

Bingo.