Holt... "liberální demokracie", to je to šílenství, ve které různí "intelektuálové" mění klasickou demokracii. A různá Práva a "nároky".

Demon v demokracii: totalitní pokušení ve svobodných společnostech

Ryszard Legutko, polský politický filozof a emeritní profesor na Jagellonské univerzitě, bojoval s polským komunistickým hnutím. Po dvou desetiletích pod liberální demokracií však zjistil, že tyto dva politické systémy mají mnohem více společného, ​​než by si myslel. Oba vycházejí ze stejných historických kořenů v rané modernitě a akceptují velmi podobné předpoklady o historii, společnosti, náboženství, politice, kultuře a lidské přirozenosti. V Demonu v demokracii, Legutko zkoumá společné cíle mezi těmito dvěma politickými systémy a vysvětluje, jak se liberální demokracie postupně dostala ke stejným cílům jako komunismus, i když bez sovětské brutality. Oba systémy, říká Legutko, snižují lidskou přirozenost k obyčejnému člověku, který musí být veden věřit, že je osvobozen od povinností minulosti.

Komunistický i liberálně demokratický člověk odmítá připustit, že existuje něco, co má hodnotu MIMO politické systémy, ke kterému slíbili svou loajalitu. A oba systémy odmítají provést kritické zkoumání svých ideologických předsudků.

Amazon. Demon Democracy Totalitarian Temptations in Free Societies

Klasickou demokracii nikdo nemění. Její zárukou je pluralitní zákonodárný sbor, který rozhoduje o přijímání zákonů i o jejich změnách. Zákonem je stanoveno, kdo může zákony a změny navrhovat. To je základní princip fungující zastupitelské demokracie. Nijak se ho nedotýká, jsou-li přijímané zákony liberální nebo konzervativní. Liberalismus nebo konzervatismus nejsou vůči demokracii ani zárukou, ani ohrožením.

Ohrožením demokracie mohou být pouze změny zákonodárných procesů zakotvených v ústavě a mezinárodních dohodách.

Liberalismus neohrožuje nic jiného, než konzervatismus (vice versa). Mezi konzervatismem a demokracií není rovnítko. Koneckonců - od samých počátků demokracie proti sobě vždycky stojí konzervativci a liberálové, tradicionalisté a novotáři. To střetnutí nemá žádnou alternativu, a poznamenává všechny parlamentní rozpravy, co jich kdy bylo.

"Povinnosti minulosti" je bezobsažný a vágní termín, do kterého si stejně jako pan Legutko může kdokoliv podle své potřeby a osobních preferencí účelově dosazovat cokoliv. Takový přístup je ovšem hluboce nemravný: nikdo z lidí totiž nemá právo ani kompetenci určovat svým bližním, co pro ně má být z minulosti závazné. Tahle věc nemá arbitra, a řeší se vždy jen podle aktuálního stavu a tendencí demokratické společnosti. A ty se neustále mění v souladu s vývojem empirického i teoretického poznání, zkušeností a aktuálních potřeb. Poměřovat současnost minulostí nedává žádný racionální smysl. Funguje to přesně naopak: každá generace se proti těm předchozím specificky vymezuje.

"Manželství není otázka nároku, ale hodnoty" je pěkný argument, chválím

Přesně

Pardon, koukám na to, je možný církevní sňatek jen jednoho křtěného křesťana s nevěřícím.

Nejsem věřící, znám to jen zběžně - a jak vidno nepřesně. Takže se omlouvám za místa, kde se dohaduji a nemám zcela pravdu. Dále cituji z vira.cz.

"Hlavním předpokladem je, aby alespoň jeden ze snoubenců byl pokřtěn v katolické církvi. V opačném případě uzavřít sňatek v katolické církvi nelze." (Chápal jsem, že druhý snoubenec je také křesťan jiné církve, ale může být i nevěřící.)

"A druhou podmínkou je, aby oba uzavírali prvé manželství - tedy neměli ani předchozí civilní sňatek."

"Je dobré si pravdivé odpovědět na otázku, proč chcete svatbu v kostele. Je to z toho důvodu, že svatba znamená v katolické církvi velmi vážný životní závazek před Bohem a církví (celoživotní nerozlučitelnost, slib, že přijmu děti ochotně a že je budu vychovávat ve víře...). Katolická církev pohlíží na manželství s velikou úctou a vážností, která není ve většinové společnosti zdaleka tak přijímána."

Dotaz: Mám se před svatbou nechat pokřtít?

"Nejprve bych Vás rád ujistil, že křest dospělého člověka vyžaduje kvalitní přípravu a z vlastní zkušenosti vím, že je na to třeba alespoň rok, někdy i více. Tedy do svatby bych to vůbec nevyhrocoval. Nic se nestane, když bude křest později.

"Pro Vaši informaci připojuji ještě upozornění. Když si dva pokřtění lidé udílejí svatební slib, je to z našeho hlediska svátost, tedy zvláštní milost Boží, dar, který oba provází a pomáhá jim v manželském životě. Pokud je jeden nepokřtěný a berou se tito lidé před Bohem s požehnáním církve, pak sice nejde o svátost, ale Bůh i této dvojici žehná a provází ji. ALE! Když se později nevěřící partner nechá pokřtít, AUTOMATICKY se manželství stává svátostným. Tedy nic se neztratí tím, že se na křest kvalitně připravíte a podložíte ho plným rozhodnutím pro Boha."

"Velice Vám přeji, aby Váš společný krok byl požehnaný a radostný. Vím, že Bůh tyto okamžiky lidského odevzdání se z lásky a s láskou opravdu doprovází požehnáním."

Domnívám se, že je jedna výjimka: když člověk již byl ženatý/vdaná, a teprve poté přijal víru a nechal se pokřtít, tak za nějakých okolností je přípustné se rozvést a pak mít v kostele svatbu.

Nevím proč by se svazek dvou stejnopohlavních párů měl nazývat manželství!

Copak je to takový problém rozšířit zákony registrovaného partnerství!

A všichni by byli spokojeni! Proč musí být i jednoduché věci dělány složitě, když máme národ plný studovaných lidí!

Je to asi skôr nejaký ideologický problém, nie problém vyplývajúci z nejakého rozumného logického myslenia.

Zákonodárci môžu zákony u RP zmeniť rovnako ľahko, ako keď nejaké RP zaviedli. Lenže rôzni aktivisti presadzujú, aby sa RP zmenilo na manželstvo pričom proti zmene zákonov o RP, ktoré by mohi mať ten istý efekt, nemajú absuolútne žiadne argumenty.

Podle toho co vidím, LGBT lobby "Jsme fér" lže jak když tiskne. Občanský zákoník řeší občanský i církevní sňatek. V návrhu jde o změnu věty:

"Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc."

LGBT lobby jde o vypuštění "muže a ženy" a tedy o záměr vnutit církvím akceptování homosexuality a oddávání homosexuálů bez jejich souhlasu. Pokud se k tomu církve nemohou vyjádřit, dojde na krizi, kdy budou muset Českou republiku s jejím bezprávím a zákony některé církve odmítnout.

Viděl bych to, že se zcela vzdají církevních sňatků. Tedy, doplatí na to věřící. V Česku začnou mít heterosexuální páry problém uzavřít manželství podle svých představ.

Přijde mi to jako marná diskuse. Ze strany LGBT jde jen o demagogii. Snaha o "manželství" je jen zástupný problém v řadě jiných stejně hloupých nápadů v taktice salámové metody prosazování a zviditelňování minoritní sexuální orientace. Až dostanou manželství, přijde na řadu něco jiného a pak opět a opět. Ústupky takovému jednání nejsou řešením. Je to jako při jednání s Hitlerem. ;-)

Jsme poslední dobou svědky zcizování obsahu pojmů. Třeba takové PŘÁTELSTVÍ. Když dnes někoho ve společnost představím slovy, že to je můj přítel / přítelkyně, je to chápáno tak, že představuji svého sexuálního partnera / partnerku.

Lpění na původním významu slova MANŽELSTVÍ není útok na homosexuály, ať je klidně uzákoněn jakýkoliv způsob jejich soužití, ale ať ten akt není nazýván svatbou a svazek manželstvím, protože tyto pojmy jsou vyhrazeny svazku muže a ženy. Jinak význam slova manželství zdegraduje podobně, jako zdegradoval obsah slova přítel, kdy už se jedná takřka o synonymum promiskuitního chování ("má nového přítele...")

S tím přátelstvím to není degenerace, pouze posun významnu, věc, která je každému jazyku vlastní. Každý průměrně inteligentní člověk to vaše dilema při představování vyřeší např. použitím adjektiva ("Je to můj dobrý/dlouholetý/starý přítel"), případně použije synonymum. Ale nebojte se, až projde zákon o stejnopohlavních sňatcích, i nadále můžete svou manželu představit jako svou manželku - nikdo si nebude myslet, že je zdegenerovaná.

Prostě se předefinuje termín z tradičního muž a žena na dva dospělí lidé. Nikoho mu to nic nebere. Ničemu to neubírá. Ubírá pouze pokud si myslíte, že jsou homosexuálové podřadní a nezaslouží si být v klubu lidí, kteří mohou mít manželství. V tom případě máte pocit, že jste v klubu pro bohaté a nyní tam začali pouštět lidi bez rozdílu majetku. Vaše reakce jsou ekvivalent říkat: Proč si nezaloží svůj vlastní klub pro chudé? Pokud tu budou oni, tak to již nebude exkluzivně pro nás a nutí mě to klub opustit a založit si jiný další, kde oni nebudou - neboli útok na mě. Myslíte, že to tu za ty vaše nesofistikované, iracionální a naprosto průhledné pseudoargumenty schováte? Jediný útok to je na váš pocit, že mít více práv vám přirozeně náleží a jim nikoliv. Schováváte se za tradice a za cokoliv co se naskytne, ale je vám vidět až do žaludku. Realita je, že v blízké budoucnosti to bude a noví věřící a tradicionalisté budou bojovat jiné předem prohrané bitvy. Manželství homosexuálů už pro ně bude tak přirozené jako je pro vás morální odpornost otroctví (také omlouvané Biblí).

S tým klubom je to trefné. Do klubu pilotov pustíme aj pologramotných slepcov, lebo to chcú, posadíme do diaľkovo ovládaného drona a tí si budú myslieť, že pilotujú, naoko sa tak stanú rovnoprávni.

Když se Řecko konečně po desítkách let dohodlo, že uzná název Republika Severní Makedonie, tak bychom si z toho mohli vzít vzor a k registrovanému partnerství přidat vyšší stupeň: Manželské Partnerství. Ekonomicky a právně by to bylo totéž jako manželství, ale jednalo by se o svazek jiných osob než jednoho muže a jedné ženy. Dokonce si dovedu představit, že by se netrvalo na tom, že by muselo jít o svazek dvou osob.

Alebo by sa to mohlo pomenovať Registrované partnerstvo, na čo som prišiel po urputnom premýšľaní.

On je spíše problém v tom, co se po pojmem manželství schovává. Dneska už to rozhodně není hodnotový pojem. Manželství je více úřední pojem. Když máme pár, a je jedno jaký, klidně i muž a žena, tak je zásadní rozdíl, pokud daný pár jen spolu volně žiji nebo jsou v manželském svazku. Příkladem je vážné zranění jednoho z nich. Zatímco manželé mají právo vědět stav protějšku a i rozhodovat, tak nemanželský pár tuto možnost nemají. Doktoři nemají úřední záznam, že protějšek má s pacientem nějaký vztah.

To samé platí u všech dalších úředních i právních stavech.

A právě v tom je ten problém. Pokud existuji jiné úřední či právní hodnoty pro manželství a jiné pro páry, pak je něco špatně.

Pokud chceme zachovat hodnoty manželství, tedy pouze vztah muž a žena, pak je potřeba ty úřední záležitosti od toho oddělit. Takže vedle manželského slibu by byl další dokument, který tento pár úředně spojuje. A ten samý úřední dokument by pak byl dostupný i registrovaným partnerům. Ve výsledku by registrovaní partneři měli stejná práva jako manželé, jen by se prostě nenazývali manželé.

Mám za to, že těm homosexuálním párům jde právě o stejná práva, ne o pojem manželství.

A proč pouze pár ?

No pokud Výborný nazval manželství jako hodnotu, tak tím tuto instituci naprosto odstřelil, protože jako hodnota nemá cenu prakticky žádnou. Denodenně to dokazují stovky rozvodů.

No a tá kampaň za manželstvá homosexuálov má za účel zvýšiť počet rozvodov?