Pojmenování válek se píše s malými počátečními písmeny. Jenže jsem se občas setkal v písemných projevech i s pojmy Velká vlastenecká válka (obvyklé sovětské označení pro vojenský konflikt s Německem v rámci 2. světové války), anebo Velká válka (v meziválečném období časté označení pro 1. svět. válku). Nejsem si jist, zda se v těchto případech jedná o pojmenování válek, psaných s malými počátečními písmeny, anebo o označení historických skutečností, psaných s velkými počátečními písmeny.

Ono je to vůbec zajímavé - při poslední reformě rozhodli, že Vánoce a Velikonoce se navzdory dosavadním zvyklostem mají začít psát s velkými počátečními písmeny, ale tady do nás teď hustí, že silvestra jako označení svátku musíme psát s malým. Opravdu to nemá ani logiku ani konzistenci, a čím méně smyslu to dává, tím víc na tom trvají.

A jakpak nám pan Kostečka vysvětlí rozdíl mezi psaním "Divadlo pod Palmovkou" a "Nemocnice Na Bulovce"? Podotýkám, že ta nemocnice se nejmenuje podle žádné ulice Na Bulovce, ale přímo podle Bulovky, tedy usedlosti, na jejíchž někdejších pozemcích stojí.

Mimochodem, ve výkladu je několik úletů. "Divadlo hudby v Karlíně (ale: divadlo v Karlíně – nejde o oficiální název)" - to je nesmyslné rozlišení, oficiální název je samozřejmě ještě jiný - "Hudební divadlo Karlín" - a u pravopisu nerozhoduje, zda se použije kodifikovaná forma, ale především to, zda je označení použito jako identifikátor, nebo jako deskriptor. Volbou způsobu psaní tedy zároveň volíme, na co klademe důraz. Totéž je důležité i v uvedeném případě "Divadlo na Vinohradech (tj. sídlící v pražské čtvrti Vinohrady)" - pokud bychom skutečně chtěli vyjádřit, že jde o divadlo sídlící v pražské čtvrti Vinohrady, tak bychom psali malé "d" - ovšem pokud to uvádíme jako název, tak pak by mohlo Divadlo na Vinohradech klidně sídlit třeba na Smíchově. Divadlo pod Palmovkou se samozřejmě nejmenuje podle toho, že by bylo pod nevýznamnou ulicí (od které divadlo dělí ještě čtyři další ulice), ale že je pod bývalou usedlostí, či spíše pod významnou křižovatkou a rozlehlým dopravním uzlem, na něž se název usedlosti přenesl.

Stejně tak by se dalo polemizovat s tím "sociálním odborem Obecního úřadu ve Svitavách", protože obecních úřadů jsou stovky, a když o něm mluvím, resp. píšu, nemusím používat jméno té instituce, ale prostě ji jen označím, že ano: "Pracuje na obecním úřadu. - Kde? - Ve Svitavách."

Tak zde se přesně dostáváme na půdu, kde jsou jazykoví normalizátoři často nekonzistentní a své názory či normy vytvářejí často bez znalosti reálií i bez logiky. Například jeden čas "odborníci" z ústavu tvrdili, že pokud je míněno hlavní město Praha jako obec, tak se píše malé "h", zatímco pokud je míněno jako kraj, tak se píše velké "H". Přitom jde stále o jeden a tentýž subjekt a jeden a tentýž název. Nebo se kdysi dušovali, že "Pražská integrovaná doprava" není vlastní jméno, a proto se píše s malým "p". Na pravopis názvů obecních úřadů či základních škol se ještě donedávna vztahovala obdobná zásada jako na pravopis místních názvů, tj. že začíná-li vlastní jméno obecným jménem, velké písmeno nese až první specifické slovo jména (náměstí Míru, základní škola Míru). Tím si ovšem jazykonormalizátoři vytvoří neřešitelný problém s názvy obcí, které označují zároveň územní jednotku a zároveň územně-správní korporaci či správní jednotku (obec Kotěhůlky, vojenský újezd Březina). Bůhví proč na úřady a soudy se nyní vztahují jiná pravidla než na správní obvody a územní korporace.