To chápouvšichni, kromě debilních pseudoexpertů z OSPOD a převrácených soudců.

Nepochopim dve veci.

Proc se nemuzou rodice dohodnou a musi o styku rozhodovat soud. Neumim si predstavit mit soudem narizene, kdy muzu videt tatu/mamu. To jindy mimo tyto dny nejde? Kdyz se maji chut neplanovane videt, nebo je nejaka akce? Proc se na tom proboha rodice neumi dohodnout sami. Vidat se operativne, podle potreby, podle casu, podle chuti, podle volna.

A za druhe nechapu, proc se po rozchodu jeden z rodicu musi odstehovat na druhy konec republiky. Oba zili na stejnem miste, kde maji urcitou komunitu znamych i praci. Co donuti cloveka se odstehovat tak daleko, kdyz vi, ze tim opousti dite, kteremu nebude nablizku podle potreby (nebo ze se vedome odstehuje s ditetem tak daleko od druheho rodice.)

Ve většině s Vámi souhlasím. A ano je ideální pokud oba rodiče zůstanou ve stejném regionu aby se mohli o dítě oba starat. Leč cesty osudu jsou nevyzpytatelné a občas to tak prostě vyjde, že se jeden musí odstěhovat dál. Důvody mohou být různé. Za prací, za novým partnerem, partnerkou atd.

Určitě správné rozhodnutí soudu. Ale nejlepším řešením ( pokud jsou k tomu podmínky a schopní rodiče) je stejně buď střídavá péče, nebo nějaká společná péče po vzájemné dohodě. Ono ani pro matku není výhra když má dítě ve výhradní péči a to se všemi i negativními starostmi, zatímco tatínek si ho užívá jen občas o víkendu a je tak většinou za toho hodného taťku u kterého mají děti volnější režim. Já jsem pro spravedlivé rozdělení péče a to i starostí i radostí

Střídavka je OK, ale 180km vzdálenost je docela problém.

Rodiče, kteří se ani po rozvodu nejsou schopni domluvit na společných Vánocích kvůli dětem, stojí za starou belu.

By se treba mohli domluvit a travit vanoce spolu, kdyz jim tak strasne jde o dite. Ono totiz po tom touzi take.

Pořád se tady mluví o domluvě mezi rodiči. To je ovšem dost těžké, když "výhradní majitelka" dítěte chce, aby bylo vše po jejím, na city dítěte se v podstatě neohlíží a jde jí jen o mstu za křivdu na ní spáchanou...

Pánům asi netřeba vysvětlovat, co dokáže žena jimi opuštěná...

Tak to většinou bývá, pak přicházejí soudy, spory o peníze a v zásadě jde jen a jen o mstu za ono opuštění...

Ne každému se povede, toto vše vydržet, vytrvat a své dítě neztratit, vyžaduje to velké úsilí a velmi mnoho trpělivosti a řekněme si upřímně, také peněz, které by se daly použít ve prospěch dítěte úplně jinak....

Někdy to vyžaduje přijmout jen fakt, že ta původní rodina už neexistuje, že díte je svěřeno do péče jen jednomu z rodičů, z čehož vyplývá, že se na jeho výchově v reálu nikdy nemohou oba podílet stejnou měrou a tak, jak si představují. Vždy bude jeden upozaděn a nedá se s tím nic dělat, vydupání si za každou cenu svěření do společné péče není řešení, i když si to to naši někteří otcové/fanatici myslí...

Nevím, já jako malé dítě bych chtěl trávit štědrý den především doma.

Ale vždyť to dítě bude přece doma, s tátou.

S jednou soudkyní z Krnova mám velmi neblahou zkušenost, podle jejího výkladu nelze její práci nahrávat.Až poté co jsem si její pojetí zákona vyjasnil přes Krajský soud začala pracovat jak měla. Najednou rozsudek v dikci zákona.

Zlovule soudkyn je běžná. Je třeba si stěžovat, stěžovat, odvolávat se a trvat na právu.

Je alarmující, že tento zcela jasný případ neuměly správně vyřešit soudy nižších instancí a musel ho řešit Ústavní soud. To něco svědčí o úrovni naší justice

Zajímalo by mne kolik soudců z nižších instancí byly ženy. V této oblasti panuje jasná diskriminace mužů.

Dítě má právo na oba rodiče.A pokud ho mají oba opravdu rádi,pak se nemusí tahat po soudech a rozumně se domluvit. Ale z praxe spíše vyplývá, že těch rozumných rodičů není většina.A na tuhle neschopnost doplácí především dítě

To, že se rodiče nedokáží rozumě domluvit neznamená že oba jsou nerozumní. Aby se dva lidé nedomluvili, tak stačí když jeden z nich je nerozumný a nechce se domluvit.

Což u malých dětí, ale horší je to u puberťáků. Zatímco normální děti z rodin si můžou zorganizovat svůj program se svými kamarády, tyhle soudně nařízené děti nemají pro sebe ani jeden víkend, protože musejí být buď u matky, nebo u otce jako jejich hračka. A totéž prázdniny.

to jako když má dítě nějaký svůj program (výlet, závody, kino, oslavu u kamarád,...), tak ho máma nebo táta na něj nepustí?? To jsem tedy neslyšela - ale netvrdím, že se nějaký takový magor může tu a tam vyskytnout