Palec nahoru katalánským politikům, jak se jim daří hájit neobhajitelné. Španělská ústava, kterou katalánští politici mimo jiné též ratifikovali, mluví jednoznačně o územní nedělitelnosti a jednotnosti Španělska. Katalánská vláda tajně na nočním zasedání schválila referendum a vlastně se tak dopustila vlastizrady. Španělské vládě v tom případě nezbylo nic moc jiného, než tomu, co by španělská ústava kvalifikovala jako pokus o státní převrat, zabránit silou. Nevyhnutelně došlo ke střetům mezi Guardia Civil a Katalánci, kteří chtěli jít hlasovat, a samozřejmě jsou z toho boule, krev a slzy.
Katalánská vláda tak dle mého vědomě vystavila své občany, zvlášť ty, co jsou pro secesi Katalánska, nebezpečí, aby získala politické body pro svoji věc. Španělská vláda pak její hru spolkla i s navijákem a nechala se ztrapnit.
Problém je, že dosažené vítězství Katalánců je dost možná Pyrrhovo. Pokud vůbec dojde na jednání o katalánském státě, Španělsko, které se bojí Baskicka, Galicie, Andalusie, Aragonu a dalších, kteří mohou příklad Katalánska následovat, bude trvat na "tvrdé" secesi (vystoupení Katalánska z EU a Schengenu, ztráta eura jako měny, zavedení hraničních kontrol), při které by katalánské znovunabytí některých výhod blokovalo na půdě EU všemi dostupnými prostředky. Katalánská nacionalistická strana zas už nemá jinou možnost, než usilovat o plnou samostatnost na Španělsku. Není v zájmu Francie (problémy s Korsikou, Midi, Bretaní, Alsaskem, Gaskoňskem), VB (Skotsko, Wales, S. Irsko), Německa (Bavorsko), Itálie (Lombardie, Sardinie, Sicílie) a několika dalších zemí EU, aby Katalánsko podpořili, protože tu akutně hrozí, že se separatistické hnutí rozšíří do jejich regionů. V sedmimilionovém Katalánsku je navíc jeden až dva miliony lidí, jejichž mateřštinou není katalánština, ale španělština případně aragonština a situace těchto lidí, která už tak není příliš dobrá (od nástupu nacionalistů v Katalánsku jsou tito lidé ustrkováni), a ta se bude muset řešit.
V tu dobu mlátili policajti ČSSR občany své země. 
