V ČR bohužel zcela běžná věc, že se rozumu a něčeho hmatatalného doberete po x letech a většinou ještě až u ÚS, někdy dokonce až ve Štrasburku.

"Desítky tisíc sporů už skončily i lidé se s výsledkem spokojili." Tomu bohužel věřím, neb mám obdobný případ v nejbližší rodině.

Mé babičce (resp. její matce) byly po r. 48 zabaveny sice nepříliš velké, avšak co se lokality týče, dosti zajímavé zemědělské pozemky na jednom pražském předměstí. Restituentkou byla babička, které však v době, kdy se začaly řešit restituce, bylo již přes 80 let a nedlouho na to zemřela, takže restituční nárok přešel na její dcery -- mou matku a tetu.

Jenže ejhle -- na milých pozemcích dávno stály objekty jakéhosi průmyslového podniku (založeného za socíku), takže se jednalo o náhradním pozemku, o finanční náhradě... bla-bla. Spor trval přes 10 let.

Výsledek žalostný, neb máma i teta jsou osoby, které za žádnou cenu nechtějí "dělat problémy", z kteréžto příčiny byly obě dvě rezolutně proti tomu, aby se danou věc pokusili příznivěji řešit jejich potomci (já, moje sestřenice a bratranec), neboť se bály, že budeme "dělat ostudu" přílišnou razancí...

Nakonec dostaly na vybranou, že mohou dostat pozemky o stejné rozloze v nějaké "mimopražské tramtárii", nebo si dát vyplatit neskutečně směšně nízkou náhradu.

Nebylo nám s bratrancem a sestřenkou nic platné naše rozčilování, že to snad ne, ať se soudí dál nebo aspoň přijmou ty pozemky, neb tyto mohou časem nabýt hodnoty... ne, považovaly nás, ačkoli jsme byli všichni dávno dospělí, za nedospělé fanfaróny, a pokorně přijaly usmolenou náhradu -- a konec.

Přitom dané pozemky mají dnes takovou hodnotu, že kdybychom je nyní vlastnili a mohli je prodat, mohl by si z výnosu každý z nás tří s přehledem postavit rodinný dům (příležitostně jen tak pro zajímavost ceny pozemků v dané mikrolokalitě sleduji, takže mám o věci jistý obrázek). No, hlavně že máma s tetou byly "slušné".

Nechci skuhrat, stejně už s tím nic neudělám, píšu to jen jako ilustrativní příklad, neb jsem si téměř jistá, že takových případů bylo nepočítaně.

a nebylo by efektivnejsi naucit uz studenty prav, ze jednotlive patagrafy je treba posuzovat v konkretnich pripadech tak, aby jejich vyklad odpovidal ustave popr dalsim vyssim dokumentum jako napr listine zakl prav a svobod? proc to musi vzdy napred rozhodnout obracene a cekat az to teprve posledni instance rozhodne spravne?

Ve kterém článku Vám ústava či listina stanoví kolik má být cena pozemku a jak se má vypočítat?

No co se divíme, správné ceny za pozemky se již vyplýtvaly při církevních restitucích.

Někteří soudci by jistě získali angažmá v cirkuse

O tom ze je rozsudek "špatný" rozhodne až nadřízený soud. Nemůžete soudce trestat za to, ze tento nadřízený soud rozhodl jinak. Od toho tu také ten nadřízený soud je.

Ve jménu pravdy a lásky jsme nechali bolševiky na svých místech, ve všech úřadech, na soudech atd atd a výsledek je ten, že více jak 25 let po "převratu" nejsou ani zdaleka všechny restituce a související spory vyřešeny. To je ostuda!

Říkáme tady tomu demokratický a právní stát, ale policie a soudy slouží stále jen bohatým a mocným. S obyčejnými lidmi se dále zametá.

Jenže viditelně stále není "politická vůle" něco s tím dělat.

Majetky KSČ, SSM a dalších rudých organizací si bolševici rozkradli pro sebe, místo toho, aby byl majetek zajištěn a zablokován a z toho pak odškodnění oběti komoušů.

Teď za tu pravdu a lásku budeme dál platit všichni.

Rád bych od daného soudce věděl, kde mohu kupit pozemek za cca 4kč/m.

No hlavně by ti restituenti měli trvat na reciprocitě. Když soudci trvají na ocenění majetku podle hodnoty před 25 lety, tak odměna za takovéto soudní řízení by soudcum měla také náležet podle tabulek platných před 25 lety.

Za cokoliv co stát rozhoduje déle než 2 roky by měl stát platit odškodné

Asi by to chtělo posílat soudce nižších instancí na letní tábory s ústavními soudci, třeba by od nich nějaký ten selský rozum pochytili.