Poslední z mužů, na slovo vzatých!

Je mi to líto, děkuji!

Je smutné, že se tito hrdinové dočkali úcty až na sklonku života a po smrti.

Úcty od země, za kterou bojovali a která se k nim zachovala odporně v době, kdy jim naopak měla projevit vděčnost.

Další smutným faktem je to, že po smrti bývají téměř zapomenuti.

Chodím na Bohdalecký hřbitov na tchánův hrob a z druhé strany pomníku leží generál Sedláček. Na jeho hrobě roste keřík a vedle schnul jeden věnec se stuhou od svazu bojovníků, až mi to nedalo a alespoň jsem tu ostudu odstranil a stuhu pověsil na ten keřík, aby bylo vidět, že tady leží hrdina, po kterém pes neštěkne.

Ano, máte pravdu, je to smutné, že si museli prožít to, co si prožili. Na druhou stranu buďme rádi za to, že se jim této úcty dostalo.

Čest památce pana Klemeše.

Zemřel další z řady statečných, voják co Československu vrátil čest a sebeúctu po tak potupné kapitulaci v roce 1939. "Nepředstavoval jsem si, že nás budou chtít potupit za každou cenu, zavírat a likvidovat." V roce 1949 byl vyloučen z armády a vyšetřován v hradčanském „Domečku" celkem asi 15 měsíců. Byl odsouzen na dva roky. I to byl osud těch co bojovali za Československo a porážku nacismu. Brigádní generál v. v. Jaroslav Klemeš -legenda červených baretů, která nezapomněla střílet od boku.

Poslední Mohykán