Snažila jsem se dle mých možností přispět k zákazu kožešinových farem a jsem ráda, že jsme to společně dokázali. Že zvítězil zdravý rozum a i poslanci mají city. Rozčiluje mě nářek majitelů farem. Co se týče provozovatelů chovů, mohli toto očekávat a měli sami postupně chovy rušit, když kožešinové farmy zakazovaly okolní civilizované státy. Ale toto samozřejmě bylo evidentně jednodušší než se třeba naučit programovat, stát se učitelem, policistou nebo se dát na řemeslo. O inteligenci a morálních hodnotách těchto lidí si nedělám iluze. Jsou to lidé, kteří nejsou schopni se živit čímkoliv „normálním“. Viděla jsem záběr z jedné této farmy, jak traktor při zplynování norků řídí dítě. Já vychovávala své děti k úctě všeho živého. Co z takového dítěte vyroste? Možná další takovýto „podnikatel“. Ten, kdo staví svůj byznys na týrání a zabíjení bezbranných zvířat, si nezaslouží žádné odškodnění, ale oni chtějí za každou cenu "ždímat" peníze ze státu. Prostě riziko povolání, jak to platí v ostatních oborech.
Doufám, že senát nepodlehne nářku těchto parazitů.
Bohužel jsou zde další problémy a to cirkusy, množírny psů, dále drůbež a ostatní zvířata živořící v otřesných podmínkách. Věřím, že myslící lidé vyspělé společnosti 21. století, nebudou dále k těmto věcem lhostejní.
