Jako před lety. Zase se prosazuje pouze jeden názor, z jedné správné strany. Vše je opět jen o vlezdo.itnících. Samozřejmě, že se budou potlačovat aspekty, které odporovaly tehdejším pravidlům (otázka dezerce nebo převráceného vlastenectví). Jistě byli mezi nimi velmi stateční lidé, ti ale byli i v R-U armádě která stála na druhé straně fronty! Zbytečně se tu někteří vzájemně uráží! Nic není jen černobílé!

Tohle téma je pro mě nesmírně zajímavé,před nedávnem sem dočetl Deník legionáře,chovám hlubokou úctu k těmhle bojovníkům,skromně jsem ji dal i najevo tetováním znaku ČS legii na předloktí....

Pookud by nevyhráli čekala je smrt. A přes to do toho šli.

"Čechoslováci... bili se tak, že by všichni měli před nimi padnouti na kolena. Jedna brigáda zadržela několik divisí. Padl květ československé inteligence. Jako prostí vojáci bili se a umírali učitelé, advokáti, inženýři, spisovatelé, známí veřejní pracovníci. Ranění prosili druhy, aby je zabili, jen aby nepadli do rukou Němců, kteří raněné Čechoslováky, zajaté v boji, trápí a mučí. " Generál Brusilov o statečnosti čs. vojáka po bitvě u Zborova. Večerní vydáni deníku "Birževyja vědomosti" z 24. července st. st. 1917. ("Čechoslovák", r. III., č. 103, z 16. (3.) srpna 1917.)

I můj děda se svým bratrem prošli cestu z Rakousko-Uherské armády ruskými legiemi až do Vladivostoku. Naštěstí celou dobu fotografovali (cca 1000 fotek) a jejich fotografie se zachovaly i s přesnými popisy a denníky. Je to nesmírně zajímavé čtení, když například v dopise popisuje jejich kamarád ležící ve Vladivostoku se zraněním, jak si japonské řádové sestry zpívají Prodanou nevěstu a oni je učí libreto v češtině.

Vše opatrujeme jako poklad.

Takové příběhy by se měli zveřejnit na netu - i pro ty, kteří takové štěstí neměli... Neuvažujete o tom, že byste vše někde umístil?

Z mého pohledu je problém v tom, že legionáři jsou vyzdvihováni na piedestal a na druhé straně na vojáky bojující za svojí vlast, kterou v té době prostě Rakousko-Uhersko bylo, je v tom lepším případě zapomínáno a v tom horším jsou většinovou společností považování div ne za zrádce. A přitom to bylo de facto nakopak. Tím nechci snižovat hrdinství legionářů, jen mě mrzí že vojáci Rakousko-Uherské armády jsou vnímání tak negativně.

Myslím že je to vnímání je bohužel z velké části způsobeno i románem Haška, který vykreslil Rakousko-Uherskou armádu jako neschopnou bandu.

Každopádně můj pradědeček byl z Moravy a bojoval za vlast, tj. za Rakousko-Uherskou armádu.

Kdyby tedy někoho z vás zajímal pohled i z této strany, nejenom pohled ze strany legionářů, tak zde je ukázka z jeho deníku. Jedná se jen o pár stran tiskového náhledu, což znamená že je to v trochu horší kvalitě, ale zase je to pdf relativně malé...

https://uloz.to/!efgdj44rc9YJ/jaroslav-panic-1914-1918-denik-1-nahled-pdf

No on Hašek jako příslušník bolševické armády proti čechoslovákům v Rusku bojoval, byl to bezcharakterní člověk, jemu český národ mohl být ukradený.. To ale není důležité.

Ale tady jde o to sentiomentálné vzdychání o Rakousku. Jenže o jakém Rakousku ? Ono to Rakousko Palackého, který ho správně považoval za ochránce malých národů, tedy hlavně nás, iáž v té době před válkou, neexistovalo. Madarské povstání, nakonec vedlo k rozdělení Rakouska. Madasko se stalo de facto samostanám státem, s vlastním parlamentem, zákony, vojskem, spojeným s Rakouskem jen osobou panovníka a to by šlo změnit vyhlášením svého, jak madaři vyhrožovali, kdyz žádali na rakousku výhody. Tím pádem byli slováci, chorvati, rumuni, ukrajinci a další vystaveni tvrdé madarisaci a nový stát Rakousko -Uhersko jiř nebyl ten který by je chránil.V rakouské části se hlavně mezi mladými němci, rozšířila velkoněmecké myšlenka o jednotnám německém národě v jednom německém státě a s posměchem říkali, že na existenci Rakouska, mají zájem jen slované. Rakousko se dosalo pod takový vliv Německa, ře se již nemohlo samostatně rozhodovat a nakonec mu ke konci války Německo vnutilo celní unii. Kdyz se cisař pokusil odměnit čechy, za věrnost a prohlásil že se chce dát korunovat, českým králem a za ministerského předsedu dosadil slovana. Tak to vzbudilo tak rozhodný odpor, u němců a madarů, že korunovaci, musel odvolat a předsedu vláda vymšnit za němce. Když se konala výstava, která měla ukázat vyspělost české země, kterou dokázala za 100 let, němci v čechách se ji odmítli zůčastnit. Jiz tenkrát odmítli názor, že by ještě existovalo něco jako české království. To vše cítili vůdcové našeho národa, kteří jeden po druhé ztráceli naději, že by jsme mohli na rakousku vymoci nějakou autonomii. Nakonec i ti nejvěrnější, kteří si rozpad rakouska nepřáli za války prohlásili. Když jste nechtěli jednat s námi, budete muset jednat se zástupci českých brigád.

Je to samozřejmě škoda, že se nezměnilo Rakousko ve federaci, jenže v t

Tož Rakousko-Uhersko bylo v 1 sv válce agresorem, který tu válku začal a nebyl důvod , aby ho Češi v táhle válce podporovali a Rakousko-Uhersko (vedené zdegenerovanými Habsburky) za svoji vlast většinově nepovažovali

To byla věc vývoje na Balkánu a některých agresívních generálů než Habsburků. FJ si válku nepřál.

František Pokorný - autor denníka...vo fotogalérii František Procházka (???)...tak ti teďkom nevím,Karle

P.S.: Fotografia plukovníka Jareše z "tabla" ho zachytáva v nezvyklej polohe...Má tá póza niečo symbolizovať,alebo sa takto bežne fotili plukovníci

Osobně jsem navštívil pohřebiště našich legionářů ve Vladivostoku. Teprve tam si uvědomíte to šílené hrdinství, s jakým se probíjeli tisíci kilometry sibiřské tajgy a dálněvýchodních pralesů, aniž by věděli, kde na ně číhá nepřítel a jestli ještě někdy uvidí rodnou zemi.

Legionáři:

Nikdo jim zásluhy nebere. Zkuste si však představit, že jste v poli před bitvou a část jednotky vám uteče k nepříteli.

To se pak rovnou můžete rozloučit se životem.

Karle, bylo to složitější. Masové dezerce jsou do značné míry součástí pěstované prvorepublikové legendy. Pěkně je to vidět na osudu 28. pěšího pluku, který měl přejít do zajetí "doprovázen plukovní hudbou". Ve skutečnosti se část pluku dostala do zajetí v bezvýchodné situaci. V boji. A vezmi si třeba případ obležení pevnosti Přemyšl, která se bránila měsíce. Odtud se do zajetí dostalo okolo 15 000 našinců. Spousta z nich po čase skončila v legiích.

Je dobře, seznámit se s minulostí nejen prostřednictvým oficiálních ideologicky schválených a prezentovaných historiků a ideologů. Ale, i deníků a kronik rodů včetně některých obecních a místních kronik. Jen je škoda, že i dnes se najdou úředníci a zastupitelé, jež tyto chtějí upravovat k dnešní době. Možná za desítky let, stejně jako dnes čteme zápisky z konce R-U a počátku ČSR, budou naši pravnuci objevovat historii let 1948-1990, bez retuší historických upravovatelů režimu a odpůrců.