Buďme realisté. Dnes se ve společnosti nosí to, že každého zajímá, co je dnes, co bude zítra a nanejvýš tak za rok. Cokoliv dále, nějaké středně a dlouhodobé výhledy, to je běžným smrtelníkům vzdálené v jejich uvažování. A zde je zakopán pes. Francie již dávno není to lesklé pozlátko, ta marka, kterou si lidé spojují se silným hospodářstvím. V konkurenceschopnosti v rámci EU jsou na tom velmi nedobře, cenou i kvalitou. A pokud už u nich provozují průmysl, kde by se mohla očekávat vyšší míra přidané hodnoty, např. letectví, tak nebýt silných politických tlaků z EU, strkaček a dotování, nebyli by úspěšní ani v této oblasti. Hospodářství tak velké země neuživí předotované zemědělství, které produkuje stále ještě kvalitní vinařství, výrobu mléčných výrobků, chov dobytka a pod, ale za cenu, že bez dotací by si to již téměř nikdo nedovolil kupovat. Ta země má sice obrovské nejen kulturní tradice, krásné, hodnotné, hodné zachování, ale v kombinaci s jejich pojetím života se z toho stává v současném světě založeném na donekonečna šponované výkonnosti strašák.
Tyto volby jsou o tom, zda si Francouzi prodlouží svůj oblíbený životní styl na dluh, vykoupený ztrátou vlastní identity, vykoupený odchodem do etnické minority, časem stále víc ušlapované, kdy výkonnosti jejich země dojde finálně dech a zhroutí se jim v nepoměru práce schopné a ochotné skupiny vs. skupiny na dávkách jejich sociální systém, skončí bankrotem a v sociálních nepokojích (Macron), ...
anebo zda si Francouzi zodpovědně přiznají, že mohou mít jen tak silný životní styl, na který si SAMI vydělají, tzn. notně budou muset slevit ze svých nároků, přijmout pokles životní úrovně, zároveň se budou muset vyvázat z prostoru, který je pod pláštíkem spásného míru v Evropě a budouvání jediného evropského superstátu žene do pasti, kterou si sami pomáhají vykopávat. Stali se otroky a vězni vlastních původních mocenských ambicí, které je strávily zevnitř a odhalily jejich reálnou sílu, která byla značně nadhodnocena. (MLP)
... 
