Je možné věc vidět tak, že žena nemá právo na potrat, ale v takovém případě taky nikdo nemá právo jí potrat zakazovat.
Umělé potraty jsou tak staré jako lidstvo samo. Předmětem sporu se staly jen v abrahámovských náboženstvích, ačkoliv v jejich svatých písmech o potratech není ani zmínka.
V raném judaismu byly potraty přípustné jen tehdy, když těhotenství ohrožovalo život matky - dnešní Izrael ovšem žádná významná omezení neuplatňuje. Islám v zásadě vždy povoloval potraty až do 4. měsíce těhotenství, ale v různých zemích existují i další podmínky. Ani jedna islámská země však nezakazuje potraty úplně.
Křesťané byli v omezování a zákazech nejstriktnější, a zůstávají takoví dodnes. Už dávno ovšem ztratili někdejší mocenský potenciál, takže státy euroatlantického okruhu uplatňují své vlastní zákony, které většinou přiznávají ženám značnou svobodu rozhodování. Kde jsou podmínky extrémně tvrdé (Irsko, Polsko), tam pomáhá nejbližší zahraničí. A loď taky není špatný nápad. 
Rizika spojená interrupcí všechny ženy znají, a přesto potrat zvolí, když k němu mají důvod. A rozmanitých důvodů je hodně. Postavit potrat mimo zákon je nejenom neúčinné, ale i nemravné. Má-li stát opravdu zájem na omezení potratů, měl by se soustředit na účinnou osvětu a pomoc při odstraňování odstranitelných důvodů. Nic jiného mu ani nepřísluší.
U nás počet interrupcí už skoro 30 let neustále klesá - a to i přes liberalizaci zákonů po pádu komunismu. Dnes představuje jen cca čtvrtinu počtu proti roku 1988.
