Ottomanské císařství zrušilo trestnost homosexuality už v roce 1858, tedy asi 50 let po Francii, a skoro 100 let před všemi dalšími evropskými zeměmi. Proto také v nástupnickém Turecku homosexualita nikdy nebyla trestná. V Istanbulu od roku 2004 dokonce pořádají i každoroční Gay Pride průvody. (Ten loňský ovšem Erdogan zakázal, údajně z obav o bezpečnost účastníků. Těch se v předchozím roce sešlo už 150 tisíc, a většinu z nich smozřejmě tvořili heterosexuálové, jak je to běžné ve všech velkých průvodech na celém světě. Je dost možné, že právě ta masová účast heterosexuálů byla skutečnou příčinou zákazu.)
Také v Íránu byli před islámskou revolucí v roce 1979 homosexuálové svobodní. A např. v 50. a 60. letech byly cílem homosexuálních turistů z Evropy a USA vyhlášené chlapecké bordely.
Nahlédnutím do mezinárodního gay průvodce zjistíte, že gay bary nebo hotely jsou zcela běžné v Libanonu, Iráku, Jordánsku (a v části Palestiny na západním břehu Jordánu), v Egyptě, Indonésii, Malajsii. V mnoha zemích jsou gay podniky neoficiální, podobně jako to bývalo v socialistických zemích za bolševika): Libye, Alžírsko, Sýrie, a dokonce i Pákistán.
Jsou mezi nimi i státy, v nichž je homosexualita dodnes trestná třeba 20 lety vězení nebo i doživotím. Zřejmě se tyhle zákony příliš neuplatňují: extrémní tresty se buď neukládají, nebo nevykonávají - tahle praxe se uplatňovala např. i v SSSR v 70. a 80. letech, kdy tam byla homosexualita nezákonná, ale nikdo ji nijak úzkostlivě neskrýval.
