Ani noha tam neni protoze je to fotografie porizena extremne dlouhou expozici, clovek by musel stat na stejnem miste treba deset minut aby byl videt.

To jsem si myslel, ale občas by se někdo zastavil a nechal by tam viditelný stín. A extrémně dlouhá ta expozice nebyla, stín je celkem ostře ohraničený.

Nechtěl bych se dotknouti Vlasty Beneše ani ostatních odborníků na starý Most, ale bohužel jsou opět vedle. To co nám dnes redakce připravila je pohled na náměstí v Makedonském městě Ohrid.

Tamní architektura, tolik podobná té v naší krásné zemi má společné kořeny, konec konců právě v Ohridu našli útočiště sv. Kliment Ochridský a sv. Naum, kteréžto žáky svatého Cyrila i Metoděje naši předkové kvapem vykopali z říše Velkomoravské. Jaké důsledky to mělo na samotný Ohrid je známé, prudké zvýšení vzdělanosti, všeobecné prosperity a společenského blaha...

Je vůbec zajímavým naším národním zvykem zbavovati se vzdělaných a činorodých. Tohoto starého zvyku se držíme dodneška.

K samotné fotografii. Sakrální stavba jest katedrálním kostelem sv. Klimenta a sv. Pantelejmona. Honosná budova na rohu náměstí (ta s tím zdobným štítem) je pak vilou vybudovanou pro maršála Tita.

Každopádně doporučuji Ohrid navštívit, již od roku 1980 je toto město zapsáno na seznam UNESCO.

To by mohlo být pravda, předkové příbuzní se na této fotce nevyskytují a ani jsem od nich nikdy neslyšela ani náznak toho, že by kdy navštívili Makedonii, natož tak Ohrid...

Tohle mě vždycky pobaví

Sušice jako vyšitá.Vlevo dnes museum naproti Fialka,tedy hotel.Vše při starém a opravené.Honza

Písek.

Vzhledem k tomu že dnes již přišel Mistr, tak jsem tu dnes tak trochu zbytečná. Neboť co lepšího by Nadace Bruxia Benessia zjistlila lepšího než pan Vlasta osobně. Ale stejně jsem jsem fotografii zaslala do Chemnitzu profesoru Untunlichovi, mosteckému rodákovi a konzultantovi naší nadace. Ten ovšemže potvrdil co zde pan Beneš napsal, s tím že více rešeršovat se to již nedá. Nicméně prohlásil že na toto náměstí má jednu vzpomínku která je osobního charakteru, nicméně souhlasil se zveřejněním. Bylo to v teplých květnových dnech pětačtyřicátého roku, kdy třináctiletý profesor Untunlich (tehdy prostě Fritzek) dostal navzdory dobíhající válce chuť na zmrzlinu. Na náměstí v malé cukrárně paní Hildegardy Mastnyové si koupil dva kopečky vanilkové zmrzliny vyrobené z válečného margarínu Kunerol, syrových kachních vajec, rostlinné šlehačky v prášku a vanilinu. pojedl zmrzlinu a pomalu se chystal až bude doma včas až zrzlina začne působit na jeho zažívací trakt. Když v tom projela náměstím sovětská kolona následovaná několika pěšími vojáky kteří se mlsně zastavily u výlohy zmíněné cukrárny. Nebýt toho, že díky telegramu od chebského strýce Hanse, věděl že američtí vojáci dávají dětem čokoládu, ani by ho nenapadlo zkoušet dobrotivost cizích vojáku. Leč stalo se. Shromáždil ve své hlavě vše co si zaslech od ruských vojáků a s nevinným úsměvem jim vyrazil v ústrety. "Davaj časy" oslovil ruského vojáka, domnívajíc se že podle frekvence mluvenosti ona věta znamená dobrý den. Vojáček se lekl ale pak se usmál "Nět, ty davaj časy, malčik." profesor si pomyslel aha, odpovída mi - I tobě hezký den. Pokročil tedy k sesumírování žádosti o čokoládu. "Herr Soldat, haben Sie eine Schokolade für Kindern?" "Ehe.. hee ... što?"

Voják pojal podezření že dítko patří k cukrárně a nabízí mu čokoládu. "Nět! šokolaty nět!" To by hrálo brát úplatky od Němců. Natočil si vhodně milého Fritzka a několikrát jej nakopl do zadku, V tu ránu se ozvala zmrzlina a bylo vymalováno. Do hněda.

A kdyby nebylo odsunu, ječtě dnes by se v Mostě povídalo ža Fritzek Untunlichů dostal veřejně nakopáno do p....e, tak, až se z toho p.....l. Díky odsunu mohl profesor začít ve Východním německu s čistým štítem. Děkuji za pozornost a přeji pěkný den.

Kolikpak lidí jste dneska rozesmála, Paní Zvoníčková? Zkuste to taky, není to blbej pocit.

Schüttenhofen

Sušice

Sušice