Inu, dnes je to opravdu těžké, jelikož stavba je velmi podobná Bezdězu. Nicméně jsem se jménem Nadace Bruxia Benessia obrátila na Fritze Untunlicha, penzionovaného profesora tělocviku na Chemnitzském gymnáziu a rodilého mostečana, který navzdory tomu, že za svůj 84 let dlouhý život utrpěl přesně 3657 a půl úderů míčem do hlavy má fenomenální paměť. Pan profesor tvrdí, že se jedná o nepříliš přesnou kopii zmíněného Bezdězu, kterou si nad Havraní nechal postavit Michl Bezďa, účetní havraňského cukrovaru. Ten v r. 1903 tvrdil že vyhrál v C.aK. státní loterii 500.000 zlatých a také že zjistil že je potomkem Bezďů z Bezdězu. Ale protože rakouské soudy zamítly jakékoli jeho nároky na Bezděz, postavil si poblíž svého bydliště repliku. Ovšem osud mu nepřál hraběcí život v bavlnce. Když na stavbu hradu promrhal celé své jmění a jmění své ženy a svých rodičů, stala se tragédie. Do cukrovaru přijel komisař Jedlitschka z mostecké hospodářské kriminálky a začali se dít věci. Bezďa nejen že nevyhrál půl milionu v lotynce, on je sprostě vytuneloval z již zmíněného cukrovaru. Hrad mu byl zabaven a exekutoři z něj odnesli vše od zlatých záchodových prkének, pravého míšeňského porcelánu z Klášterce až po živou lamu jménem Quido, kterou měli Bezďovi děti na hraní. A aby nebyl všemu konec, byl nařknut z plagiátorství a soud mu nařídil hrad zbourat. Bezďa který na zbourání neměl peníze, pozval z Horních Uher klan Feketovců a namluvil jim že jako armaturu použil zlaté pruty. Již o tři neděle později, nebylo po hradu ani památky, ostatně nebylo památky ani po Bezďovi a jeho rodině. Zmíněný snímek je podle profesora Untunlicha zřejmě dílem samotného Bezdi který na památku vyfotil své děti pod rozebíraným hradem. Kam on a jeho rodina zmizeli před rakouskými úřady a rodinou Feketovců, která nenašla žádné zlaté pruty, bohužel nevíme, stopa se nám ztrácí ve Štětíně. Jisté je jen to že tam žili v tom důstojenství jak již jejich jméno napovídá. Možná že Mistr dodá nové poznatky. Vaše Tina
