Islám ani žádného vůdce mít nemůže, protože nemá církev. Chalífa byl sice nejvyšší náboženskou autoritou, ale neměl žádnou hierarchii, jejímž prostřednictvím by mohl věřící kontrolovat, jako to umí Vatikán.
Největší slabostí islámu je dnes jeho nejednotnost a roztříštěnost. Muslimové se nikdy na ničem společném nedokázali dohodnout - rozpory mezi nimi se stále jenom prohlubují. Nikdy neměli jednotnou doktrínu ani ideologii, jakou mají křesťané.
Druhá slabost je zřetelně viditelná v teokratických státech, ve kterých má islám privilegované postavení v politice i právním systému (např. Saúdská Arábie nebo Írán). Tyhle země nevytvářejí žádný konkurenceschopný produkt - mohou jedině nakupovat na Západě, jinak by neměly nic. Teologie v nich násilně blokuje pozitivistické vědecké zkoumání a technologický rozvoj - sami to známe důvěrně, jelikož jsme stejnou situaci měli v křesťanském světě před průmyslovou revolucí.
Proto je taky efektivně vyloučena jakákoliv ozbrojená expanze islámu do neislámského světa: džihádistických saláfistů, kteří by o ni chtěli usilovat, je v muslimské populaci jenom zanedbatelných pár procent, a veškeré zbraně i munici by navíc museli nakupovat u svých nepřátel. Za Mohameda muslimům stačili koně a šavle, dnes nemají nic.
