Děkujeme, pane Havle. Nikdy nezapomeneme.

to teda ne..

Co říci k odkazu Václava Havla?

1. Je zásadní rozdíl mezi morálkou a planým moralizováním.

2. Slovy diplomata Petra Koláře: "Pokud nejsou po ruce výrazné osobnosti je velice snadné je mediálně vyrobit."

Jenže Havlova slova zněla jinak. Chybí vám tam jedno podstatné slůvko.

někde jsem četl, že i na Hradě bude nějaká oslava na počest VH, ale bez MZ. Tak si říkám, kdo asi tak na "slavnost" pořádanou Ovčáčkem přijde. Leda nějakej úchyl.

Vždycky si říkám, chudák Havel kdyby jen tušil, jaké náboženství tady po jeho smrti vyroste.

Když si vezmete Zeleného Raula z kterékoliv doby před deseti dvaceti lety, tak nevíte o kom ty články jsou, s výjimkou Zemana, Grosse, Profesora a právě Havla. Prvně tři jmenovaní postupně zmizí z povědomí lidí, ale Havel zanechal v tomto národě nesmazatelnou stopu- dal nám pocit svobody, dal nám možnost nazývat věci pravým jménem a nedovolil nám mstít se na komunistických šmejdech. A ́t si o něm říká kdo chce co chce, jeho jméno svět zná- jeho kritiky v podstatě nezná nikdo.

Ano dal nám Pravdu a lásku. já mu za to velmi děkuji. když jsem řekl v práci pravdu tak mě vyhodili a rádi mě zrovna taky neměli.

Každý národ má svého Jidáše, jenže tenhle dostal za devastaci republiky víc než třicet stříbrných.

jo jo vy ovšem nedostanete zhola nic

Dnes jsem někde zaznamenala úvahu nebo přání, že je škoda, že už není mezi námi a že by ho bylo v tom dnešním světě krizí potřeba. No, s jeho sluníčkářským přístupem by asi v problematice imigrace u našeho obyvatelstva neuspěl a jeho láska a pravda v kontextu s teroristickými útoky taktéž. Ještě, že ve své době nemusel nic podobného řešit.

Kam se na to hrabou oslavy Husákových šedesátin. A to jsem si tenkrát myslel, že už mě nic horšího v adorování českého politika nečeká. Kdyby býval tehdy Západ nepotřeboval vytvořit "osobnost", kterou by mohl protěžovat, ozpěvovat a oceňovat a využít ji tak při rozkladu východního bloku, tak by Havel skončil v historii jako nicka, podobně i Walesa.

asi jste zapomněl na pohřeb Leonida Brežněva, to byl zase vrchol trapnosti pro mě

Je to těžké. Já jsem pár let po revoluci šel pracovat k bachařům. Tehdy tam byla ještě spousta odsouzených, kteří V.H. znali z Minkovic. Co bylo zvláštní, nikdo o něm nemluvil hezky. Spousta z nich mu záviděla, že se nemusel účastnit tzv. hromadného zaměstnání. To v podmínkách totalitního kriminálu znamenalo to, že jste museli pochodovat do zblbnutí po buzeráku sem a tam. Ale hlavně mu záviděli, že dělal v Minkovicích knihovníka. A tady je jedno ouha. Knihovník v kriminále je jedna z nejprestižnějších profesí / + kuchaři, skladníci, cáchaři /. Každý, kdo na podobné pozici dělá musí mít plnou, naprostou důvěru vedení věznice. Jak ji získal V.H., to opravdu netuším.

politický vězeň