O žalostném stavu našeho školství asi nejlépe vypovídají diskusní příspěvky pod článkem. Och, jaký to úctyhodný myšlenkový výkon, jenž vyvodí z nesoutěžení ztrátu cílevědomosti, pracovitosti nebo ctižádosti. To opravdu muselo dát práci, však to také náležitě "oplusovali" čtenáři obdobně zkratkovitého myšlení. Toto je názorný příklad deformace svobodného myšlení nadměrnou soutěživostí. Jeho cílem je zaujmutí vítězného postoje, vylučuje věcnou diskusi, utvrzuje je v jejich přesvědčení o převaze, nepřipouští rozvinutí jakékoliv myšlenky obsažené v článku a už vůbec se nezabývá hledáním pravdy nebo objektivitou, o korektnosti ani nemluvě.

Dále si většina přispívajících ani nevšimla, že článek nepsal norský pedagog, ale idnes.cz - takže opakované přečtení pouze přiblíží k náhledu pana reportéra.

Ve společnosti klesá schopnost se domluvit, roste agresivita a iracionalita. Tento článek ukázal jak, málo chtějí lidé o vzdělávání přemýšlet a jak rádi lpí na podsouvaných schematech, byť by vedli do pekla...

Jako vždycky je pravda někde mezi, takže se stavíte na roveň Vámi kritizovaných přispěvatelů, jen v opačném gardu. Zdravá soutěživost je potřebná vždy. A tvářit se, že je špatná, je hodně nebezpečné, když se pak dostanete do konfrontace s iracionálním agresivním jedincem.

Mně škola nikdy nepřišla moc soutěživá. Občas nějaká soutěž tam byla, ale obecně nic moc. Ty známky byly moje, nebyly nikoho jiného a jestli mají ostatní o stupeň lepší, nebo horší, sem nikdy moc neřešil.

Navíc o ženách se tvrdí, že jsou méně soutěživé než muži a přitom dosahují ve škole lepších výsledků. Z toho bych usuzoval, že to není soutěž, která je ve škole důležitou součástí.

To, že soutěž je opak kreativity, by vylučovalo slovní spojení: "Architektonická soutěž". Chudák Kaplický, co to vlastně vyhrál s chobotnicí?

Hodně věcí v tom článku jsou jenom otázky bez odpovědí, nebo témata, ne které si pan učitel myslí, že není dostatečně odpovězeno, ale sám neuvádí odpověď žádnou. A jiné jeho tvrzení jsou bláboly, skutečně není pravdou, že by čtvrtina dětí vypadla ze školního systému. Jsou tam všechny a povině, no a ty, které jsou v nějaké specializované škole, těch není čtvrtina. Navíc to neznamená, že vypadly ze systému, jsou v něm, jenom zvolili třeba Walfsdorskou cestu, kterou pan učitel razí.

Taky není pravdou to co tvrdí, že se škola změnila, že dříve vyhovovala zedníkům a dnes již jim nevyhovuje. K žádné takové zásadní změně nedošlo, škola nemá více teorie než před padesáti lety, spíše je tomu právě naopak.

PISA je jeden z ukazatelů, je to nástroj. Nemůže za to, že ukazuje některé znaky a jiné ne. A protože neukazuje to co by pan učitel chtěl, ještě neznamená, že je špatný. Auto taky nelétá i když by si to pan učitel přál.

Ale je to moderní ekologicy šetrný přístup. Nic nedělat nechat ať se všechno vyvíjí samo a živit se pránou.

Typický propagátor walfdorfského bláznivého vzdělávacího modelu. Absolventi jsou z drtivé části v praxi a tvrdé realitě nepoužitelní.

Soutěživost není, v rozumné míře, škodlivá. Škodlivá je nucenost k průměrnosti.

Žák, který má čtyřky z matiky a dvojky z češtiny, je nucen mít z matiky trojky, ale aby byl vítečný a podporovaný v češtině, kde by mohl excelovat, nikoliv.

Je nucen k průměrnosti. Aby byl průměrně dobrý, jako většina.

To je blbost. Zrovna matematika za posledních 10 let značně ustoupila z náročnosti tak, aby ji zvládl téměř každý. Důsledek pak vidím denně v práci.

Není důležité to zda děti mezi sebou soutěží nebo nikoli. Podle mě je na školách daleko důležitější aby v základu 1.a 2. stupně prošli co největším počtem různorodých úkolů a předmětů tak aby si mohl každý najít to co je jeho silná stránka a v tom dále pokračovat. To že se dnes školy omezují jen na škatulky pár vyvolených předmětů, podle kterých dále velice brzy rozdělují děti na ty úspěšné (lépe úspěšně zaškatulkované) a neúspěšné (nedají se škatulkovat ) je asi největší problém.

Pokud k tomu přidáme fakt, že se v hodně školách dá koupit kladné hodnocení za peníze, je jasné proč jde od 90tých let naše školství od 10 k 5.

Soutěž, nebo konkurence? Samozřejmě chce každé dítě být vítězem. Pokud ovšem nezničíme nějak jeho motivaci, ta je tím základem.

Takže první podmínka- férové podmínky, nikdo není předem favorit. Dále i při neúspěchu je třeba analysovat i pozitivní stránky žáka, dodat mu odvahy do dalších kol. Neboť i praktický život sestává z utkání v ringu a mezi vítězstvími i porážkami bývá určitá rovnováha. Vytvořit na škole výhradně chráněnou oblast bez jakéhokoliv stresu znamená, špatně připravit žáka na jeho životní dráhu. Mnoho stresu však ničí motivaci- vše závisí na dávkování a individuálním přístupu k různým charakterům. Prakticky však pedagogům asi jejich čas na to množství problémů mnohdy nestačí. Navíc se na jejich doporučení, změnit směr školy, málokdy slyší. Nepochybně bude větší část současných gymnasiastů šťastnější v praktických povoláních, jako řemeslech nebo obchodu. Mnohdy jenom ztrácí čas tam, kde nic nezískají.

Obchod bych do praktických povolání neřadil. To je teoretické jak nic jiného.

Jinak to nejsou špatné myšlenky.

Soutěživost podporuje kreativitu.

Nepodporuje. A důvod je jednoduchý kreativita není měřitelná a proto se nedá spravedlivě ohodnotit.

Vše vystihuje staré dobré pravidlo psychiatrů, také nazývané pravidlo číslo 1: "Každý je cvok. Jde jen o to, která je to diagnoza."

A dítě, které bude soutěživé převychová Barnevernet.

Filozofií, která učinila západní civilizaci nadřazenou ostatním kulturním okruhům je utilitarismus a princip zásluhovosti, přičemž nikdy to nebylo jinak.