S Chopperem se známe osobně a je opravdu super. Kolik toho párku přinesl?

Mám srandovní zkušenost s nějakým tím aktivistou - předsedou SONS. Mává bílou hůlku a razí si Václavákem cestu vpřed, s tím, že mu zdraví lidé uskakují nebo tou hůlkou dostanou. Jenže, pravidelně pak sejme vozíčkáře, který uskočit nemůže.

Když si čtu, jak se dá důrazně projít davem s trochou arogance, tak musím poznamenat, že vozíčkáři se před touto konkrétní bílou hůlkou klepou strachy.

(Zájmy na bezbariérovost mohou být občas záludné i protichůdné, když se má vyhovět všem. Třeba SONS shazuje vídeňské zastávky, kdy chodec může stát ve vozovce aniž to ví. Teď se chystá přestavba Malostranského náměstí a opět tam má architekt vídeňské zastávky, co se v centru naopak ruší.)

Pak mě napadá, že ten pes supluje roli osobního asistenta či nějakého toho sluhy. Stojí přitom dost velké peníze. Možná by se našlo méně pracné řešení, co se výcviku týká. Potkávám lidi s postižením, kteří si nedokáží zajistit základní péči. Starání o psa může být vhodná socializace, ale moc bych za to nedal, že vodící pes může z principu žít ve špatných podmínkách a být zanedbaný. Docela by mě zajímalo jak tomu předcházet. O tom bych chtěl vidět článek.

A pak, v době elektronických krabiček, zda by se nedala udělat navigace, co by zvládla i to, co umí vodicí pes. Umíme s ukecanou navigací jezdit autem, co ji poskytnout i chodcům a doplnit třeba o kameru na rozeznávání překážek?

Což o to, udělat pěší navigaci není problém a zcela jistě již existují. Problém je, že nedokáže reagovat na aktuální situaci - výkop, otevřený kanál nebo třeba nějaké trčící tyče (typický případ - u chodníku zaparkuje auto, které má naložené laťě, na zemi nejsou k "nahmatání" a je to tak akorát aby si člověk o ně rozbil ústa). Takže k udání směru dobré, ale chce to někoho, kdo provede těmi záludnostmi. Tedy ideální v kombinaci s tím psem.

V článku je chybka: pes reaguje na povely vlevo a vpravo, nikoli doleva a vpravo. Důležité je, že na povel rovně nejde rovně přes překážky, ale rozezná obrubníkem obehnaný záhonek a svého pána vede kolem, obejde záhonek a pokračuje rovně. To jsem sama viděla. Slepá paní se na psa zlobila a stále mu opakovala "rovně", protože cítila, že táhne vlevo. Tak jsem jí řekla, o co jde, a pak jsem šla s nimi do jejich cíle. Vodicí pes také umí v tramvaji ležet tak, aby lidi nenaráželi do slepého páníčka, a při vystupování jednoduše lidi jemně odtlačí a šlape si to se svým páníčkem ze dveří. Po chodníku mezi lidmi také umí udělat prostor, to jsem teda koukala, jak nás provedl mezi lidmi, co šli proti nám - žádné kličkování.

A umí najít bankomat" To jsem byl "v šoku", když jsem se to dozvěděl.

Zaujalo me, ze kdyz se pes blizi sklonku sve vodici kariery, tak ho ti, kterym cely zivot verne pomahal jsou schopni dat pryc. Libi se mi, ze pani si sveho pomocnika necha na doziti, tohle by melo byt samozrejmosti.

V článku to zaznělo. Bez "fungujícího" psa se pak ti lidé špatně obejdou. A starat se ještě o psa, který jim už nemůže pomáhat, je dost velký nápor (i finanční). Je to smutné, ale zkrátka to není domácí mazlíček (i když pro řadu asi je), ale "nástroj", který musí fungovat, jinak je přítěží.

A kolik zbylo z toho aportovaneho parku?

Cizí dotek ho dokáže rozhodit.... takže preventivně utratit... bychom se od mnoha lidí dozvěděli...

Fleti jsou úplně nejvíc nejbáječnější psi!!! Jejich oči na majtele stále oddaně hledí, s otázkou: "Strašně tě miluju, nechceš mě pohladit? Já bych tě za to oslintal láskou.

VŠICHNI psi jsou nejbáječnější!

Obdivuhodný přítel člověka