Děti blbnou,jsou líné přemýšlet a nejhorší je,že o tom nevědí.Roste generace alergiků,kteří bez GPS netrefí ani na klozet,o nějaké univerzálnější vzdělanosti se už uvažovat vůbec nedá.

Ano je to alarmující. A to jsem z rodiny, kde si četlo hodně a zhusta a kde jen tátova knihovna čítala stovky knih než jsem ji překonal .-). Nerad si knihy půjčuji, když jsou dobré a líbí se mám je rád doma pro ostatní. Dětem čteme hojně a mají přístup ke knihám od mala. Bohužel starší dítko (10 let) potkala závislost na smart phonu a na PC. Závislost na PC se projevovala tím, že dítko nemluvilo o ničem jiném a když tam bylo zapomnělo na čas a povinnosti. Když bylo PC zakázáno nebo značně omezeno, přesunula se aktivita na mobil. Nastaly tvrdé represe, mobil šel do krabice a nahradila jej stařičká Nokia s tlačítkem zavěsit a zvednout bez wi-fi. Na dotaz zda jsou tam hry jsem dělil, že had, ale že to je hlavně na TELEFONOVÁNÍ. Bohužel i přes tato opatření, přes ponoukání a široký výběr knih s tématy a příběhy přizpůsobenými věku dítěte o knihu prakticky nezavadí. Je to špatně a lámu si hlavu jak to nenásilně zlomit. Knihy jsou třeba, číst je třeba.

Závislost dětí a mladistvých na mobilech je doslova alarmující. Vidím to u s své mladší devatenáctileté dcery, která zatím studuje, čili nepotřebuje telefon ani pro výkon zaměstnání. Je schopna s tím krámem chodit i na WC a musí ho mít neustále v dosahu, prostě závislost, převážně pak na soc. síti. Když jsem jí ho jednou v žertu vypnul a schoval a řekl jí to, aby si nemyslela, že jej ztratila, byl jsem zvědav na její reakci. Ze začátku se tomu smála, pak v ní začalo postupně stoupat napětí, nevrlost, podrážděnost a typické jiné příznaky pro člověka, který abstinuje. Ale tito lidé si svou závislost nikdy nepřiznají a že takových dnes je a nikdo se nad tím už ani nepozastavuje a bere to jako normu. Přesto, že mobil používám hlavně k práci a ne pouze na telefonování, doma ani nevím, že jej mám a nemám problém jej i vypnout, protože v případě nutnosti má zapnutý mobil manželka, která také nemá potřebu s mobilem spát pod polštářem.

Děti neví ... to je je úroveň češtiny

Nebo: děcka nevijó.

Tak já si pamatuji, že i bez mobilu, který tenkrát neexistoval, jsem nerad četl.

Takže si myslím, že ten váš mobil se čtením nemá nic společného.

U nás za nečtení mohla zase televize. A to v ní bylo "prd".

Děti si čtou knihy v těch mobilech

Děti neví kdy mají odložit mobil, ale na druhou stranu - kdo jim je kupuje ?? Když jsem jako dítě něco chtěl, tak jsem si na to musel vydělat - sousedi mě nechávali noviny, v létě jsem sbíral bylinky abych si mohl koupit třeba foťák - a věřte že jsem si ho potom o to víc považoval ......

Nebo by taky děti mohly chodit drát peří a povídat si tam s babkami poudačky, draní je suprovka na jemnou motoriku to by byl bonus

Původní myšlenka čtěme dětem není špatná. Možná by tam mělo být spíše komunikujme s dětmi a i jim do určitého věku čtěme. Tedy do věku, kdy jsou schopny sami číst. A v tomto okamžiku je na rodičích, jakou knihu dětem předloží. A nebudete to trvat dlouho, děti si svoje knihy najdou sami. Alespoň v mé době to tak fungovalo. Jakmile jsem se naučil číst, knížky jsem přímo žral. A nejen já, celá třída.I ten blbec Jansta. Navzájem jsme si je půjčovali a povídali si o nich. A když jeden měl jít spát a neměl dočteno, pod duchnou při baterce dočetl, pokud nebyl rodiči vyhmátnut. Dodnes si přesně pamatuji začátky i konce řady dětských knížek. Nikoliv celý text. Ale pokud by mi někdo chtěl z nich předčítat, okamžitě poznám, že přeskočil větu a mohu ji najednou citovat. Paměť je zvláštní. A emoce též. Dodnes si pamatuji, jak jsem právě pod tou duchnou ořval rozchod Jiskry a hrdinného kapitána Korkorána. Takže místo pár facek zato, že nechrápu, když je na spaní čas, jsem byl rodiči konejšen. Asi jsem tím poznamenán dodnes, dodnes mne kniha dokáže dojmout, ale také rozzuřit. A představují pro mne problém. 3 přeteklé knihovny a ty další a další nemáme kam dát.

Smutným faktem je, že dnes děti nečtou. Asi prvá "digitální" generace. Ještě fotříci, natož dědové četli. A je to tragicky znát. Slovní zásoba ubohá, neschopnost pochopit text (viz matematické slovní úlohy), verbální projev na hranici srozumitelnosti. Bohužel to není projev mého staromilství či mánie. Zeptejte se jakéhokoliv knihovníka, jak vypadá komunikace mezi ním a "studentem", který si přijde s nafoukaným ksichtem pro literaturu, páč dělá seminární práci. Že má problém vůbec specifikovat o jakou literaturu jde, to by mohl být problém vedlejší. Ale že má problém s obyčejným abecedním vyhledáváním, to je na pováženou.

Souhlasím, jen v rámci staromilství bych podotknul, že děti samy, nikoliv sami. Bohužel, schopnost vnímat a chápat gramatickou stavbu věty (i rozdíly v gramatice různých jazyků) je v dnešní době obecně trochu podceňována, a přitom úzce souvisí se schopností a rozvojem logického myšlení jako takového.

Zajímavá aktivita. Jen jsme se nedozvěděli, kolik platí stát a s jakým rozpočtem pracují. Nemají SMART cile. Paní by měla tušit, kolik stojí nová kniha pro děti.

Na právě probíhajícím knižním veletrhu o nich nikdo z návštěvníků neví.