Moje tchýně je 12 let po mrtvici a sedmý rok je úplný ležák, kdy může hýbat jen hlavou a poslední 3 roky už ani nemluví. Byl jí přiznán ten nejvyšší příspěvek, tj. 12 tisíc, a staráme se o ni dvě. Její dcera a já. Obě sice pracujeme, ale obě máme takovou práci, že se u ní vystřídáme a babička je plně zabezpečena. Takže není pravda, že člověk, který se o nemohoucí osobu stará, musí zůstat doma.

To, co píšete, je logické, jelikož dávka je určena nemohoucí osobě a je na ní, jak se rozhodne, že s ní naloží.

Tvrzení pana Kadlece níže, že osoba, jež se o nemocného stará, nesmí pracovat, je proto zcela mylné. Jsem rád, že jste mi pomohla mu ten mýtus vyvrátit.

V tomto je stát skutečně štědrý. Nezapomínejte, že tito lidé k tomu často pobírají i starobní důchod.

Potkalo to i nás v rodině, kdy moje teta pobírala částku přes 12 tis., přestože pracovala a navíc jí na náklady státu zrekonstruovali kvůli pečované osobě celé sociální zázemí.

Prosím vás, to asi vaše teta nebyla příjemcem dávky.

Znám jiné případy, kdy jsou matky (dosti často samoživitelky) s nemocným dítětem na tento příspěvek odkázané, byl jim přiznán v nejnižší výšce (3000 Kč), pokud bylo dítěti více jak 10 let, tak si musí platit zdravotní a sociální, nikdo je nechce zaměstnat ...

Ostudně málo, ceny za deset let se zvýšily mnohem více.