Ať si kdo chce co chce říká, ale nemůžeme se ani jako jednotlivci ani jako společenství postarat, zabezpečit a zachránit všecky lidi kteří jsou ohroženi z důvodu nějakých válek a konfliktů co jich na světě je.
Takových lidí který by takové definici vyhovovali je v současný době cca jedna miliarda. To znamená, že každý z nás Evropanů by se měl postarat o dva naprosto cizí lidi kterým nerozumí, a který mají naprosto jiný životní hodnoty.
Nedokážeme se jako společnost postarat o důstojný život vlastních lidí jako jsou postižení, nebo důchodci a další, ale budeme se starat o cizí?
Nedokážeme se postarat o to aby se vlastním lidem nesnižovala životní úroveň s narozením každého dítěte. Nedokážem zajistit, aby narození každeho dítěte nebylo ekonomické trauma pro většinu rodin.
Budeme pořádat různé sbírky na nutné operace, protože je pojištovny nehraděj a budem podporovat příchozí lidi?
Copak jsme schopni postarat se o celý svět, když si nevíme rady sami se sebou?
Je mi jistě líto těch to lidí, ale pomoc nemůže spočívat v tom, že je sem necháme přijít přes divokou hranici nebo, že je sem budeme zvát a snažit se integrovat.
