Zajímavý článek....běhá z toho mráz po zádech.....mně o to víc, že jsme to vše zažili doslova na vlastní kůži...a proto DÍKY MOC a klobouk dolu před všemi lékaři i sestrami, kteří se rozhodli dlouhodobě v tomto oboru pracovat!!! Díky MOC pane přednosto Prof. Jane Starý za Vaši celoživotní práci a výzkum a především za to, že jste to ani v těžkých začátcích, kdy Vám skoro všechny děti umíraly, nevzdal a zachoval jste si velmi laskavý přístup k rodičům i pacientům ... Díky pane doktore Smíšku za Vaši péči....byl jste první, kdo nás v Motole přijímal a předpokládanou krutou diagnózu sděloval, léčil nás v rámci denního stacionáře, víkendových a nočních službách na oddělení a nyní na udržovací léčbě. Doufáme, že Vás budeme už vídat jen v rámci kontrol a nebo mimo Motol na akcích pro vyléčené pacienty....

Obdivuji pana doktora, jak to psychicky muze vydrzet. Mnoho doktoru z detskych onkologickych oddeleni odchazi na leceni jako alkoholici. Taktez sestry nebo osetrovatelky na JIPU ci na ARU. Je to zaber na lidskou psychiku. Proto preji panu doktorovi VSE nejlepsi do jeho zivota, hlavne pevne zdravi jemu blizkym. Takovychto lidi by si mela spolecnost VELMI vazit!!!! A posilam mu srdicko  nebo dve

Dětem do 10 let nelze vysvětlit pojem smrt, protože dítě ještě podvědomě ví že smrt neexistuje

Dítě ví že smrt existuje, jen ji není schopno plně vztáhnout na sebe, ale když mu třeba umře máma, tak je schopno to rozlišit a neplatí nijak váš nesmysl, že podvědomě ví že smrt neexistuje.

Při nemoci dětí je potřeba primárně léčit rodiče. 

Lidé mnohdy žijí tak šíleným způsobem, že je vůbec s podivem, že to lidský organismus vydrží. Mnohy je psychologické pnutní v rodinách takové, že by to porazilo slona, natož malé dítě.

Příčina nemocí je obecně sejití z cesty, ztráta transcendentálního směřování života. Člověk zapomene, že by měl primárně jít co nejpřímější cestou k nebi a začne v tomto světě dělat nesmysly. Nemoc by měla človeka nakopnout a přivést zpátky na správnou cestu. 

Doktoři, jak je zde napsáno příčinu neznají ("Dosud nevíme úplně jednoznačně, co přesně leukémii způsobuje."). Takže většinou svými násilnými metodami způdobí více škody než užitku.

Co to blábolíte? V článku máte jasně napsáno, že stoupla úspěšnost léčby, tak jakto že nadělají více škody než užitku? Máte větší úspěšnost léčby, se svými transcendentálními bláboly?

Četl jsem článek. Mrazí mě z něj. Je to hodně o psychologii a řekl bych o statečnosti se umět v této problematice podívat....Pane doktore - přeji Vám a a Vašemu kolektivu každý den pozitivní zprávy a hodně vyléčených pacientů ... nemám co k tomu dodat ...

V tom článku je opomenuto jedno významné hledisko a to je hledisko víry. Já osobně lituji nevěřící, všechno sice funguje nezávisle na jejich nevíře, či slabé víře, ale tu jejich depresi a beznaděj jim opravdu nezávidím a lituji je.

Dřív, když lidé víc věřili asistoval ve smrti kněz, coby zástupce Pána Boha. Dobrý kněz smířil s Bohem připravil umírajícího tak, že se umírající na tuto cestu domů mnohdy těšil. Dnes se o totéž snaží psycholog, jenže nevěřící psycholog má velmi omezené možnosti, serioznější z nich přiznávají, že nemohou vůbec nic, kromě prášků a tak lidi krmí prášky, když víru jim dát nemohou, pokud sami žádnou nemají.

V článku zmíněn jeden hospic, jmenuje se Cesta domů. Dnes je řada hospiců a každý se jmenuje nějak, jenže tento hospic má příhodný název Cesta domů. 

Vždyť smrt je vlastně cesta domů, tady jsme jen na návštěvě. Jak dlouhá bude ta návštěva, to můžeme ovlivnit jen velice omezeně, mnohdy nijak. Každého z nás ta cesta domů jednou čeká, někoho dřív a jiného později.

Jaké to bude tam doma, to nikdo neví. Jednou se učedníci zeptali samotného Spasitele, jenže ten odpověděl velmi vágně. "Oko lidské nevidělo, ucho lidské neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří ho miluji". Tak se prosím nechejme překvapit a snad možná rozvíjejme své fantazie.

Jinde psáno, že tam bude klid a mír. Vlk vedle beránka tam bude odpočívat a lev vedle antilopy. Taky to je psáno v Bibli.

A jednou se mne jeden člověk zeptal, zda tam bude potřebovat brýle. On byl totiž silně krátkozraký. Tak na to jsem mu mohl odpovědět zcela jasně. Ne, brýle tam potřebovat nebudeš. Brýle klidně nechej tady. Brýle máš protože nemáš zdravé oči, Tvé oči jsou nemocné, ale tam doma, tam nahoře vůbec nejsou žádné nemoci a proto tam nebudeš potřebovat žádné brýle. Ten člověk byl též onkologickým pacientem, po tom našem rozhovoru zemřel za pár dní a ty brýle mi tu nechal na památku. Až to přijde, jsem mu řekl, tak jdi za tím světlem v dálce a nezabloudíš, jednoho dne se tam spolu setkáme.

Ano, náboženská propaganda se dělá nejlépe strachem, zde konkrétně strachem ze smrti, to je její veliká výhoda.

Petře, držím palce. Ale doufám, že tě opravdu potřebovat nikdy nebudu, což jsme ti mnozí říkali i na loňském pomaturitním srazu.

Pane doktore, vám i všem ostatním na oddělení dík a klobouk dolů před tím co děláte. Ať se vám co nejvíc daří vracet pacienty zpět do života.

Rakovina je strašná, hrozná nemoc, ne jen tím že může být smrtelná, ale hlavně svým průběhem a svým dopadem na život pacienta. Rakovina u malého nevinného dítěte je ještě něco mnohem horšího a já si ani vzdáleně nedokáži představit že bych dělal v takovém oboru jako tento "PAN" doktor, který má můj vděk a mojí hlubokou úctu......Jakožto čerstvý tatínek se neskutečně děsím dne, kdyby jsme (nedej bože) pomoc od takového člověka potřebovali.....doufám že takový den nikdy nenastane............ale jsem strašně rád že takový lidé na světě jsou......DĚKUJI

A že vy znáte každý díl Ordinace a Ulice?

Přeju panu doktorovi a celému jeho týmu jen a jen rostoucí úspěšnost léčby.