Asi blby dotaz, ale proc si mysli, ze bude Rusko respektovat rozhodnuti soudu ve Strasburku?

Tatínkové, nedejte na "dobré rady" falešných rádců a nevzdávejte se! Nikdy! Vaše děti jsou to nejcennější, co máte, a vy jste to nejcennější, co mají ony (pokud mají sobeckou matku, která je chce jen pro sebe, pak to platí stoprocentně).

Nikde se neuvádí, proč ho ta žena opustila a z čí viny se rozvedli.

"Vina" bývá na straně obou, většinou těžko dohledat, pokud se nejedná o něco zjevného (domácí násilí, opakovaná nevěra, alkoholismus...). Právo na dítě mají oba rodiče, ačkoliv žena většinou nese větší zátěž. Toť můj názor...

Bavime se o narodu nejvetsich trotlu a krivaku na planete Zemi, takze vetsi sance bych mu dal kdyby dcera byla nekde v Burundi...

Ta holčička už pravděpodobně ani neumí česky ...Kdoví, jakou má představu o tátovi, třeba si myslí, že umřel, když odjely daleko a tátu šet let neviděla. Byla čtyřletá, když odjela odsud, je jí desetk, žije v Rusku. Ne, není to v pořádkku, že ji  máma odvezla, ale není dobré na jedno zlo vrstvit další.

už vidím, jak ruská strana respektuje výrok nějaké evropského soudu

Asi by bylo ideální, kdyby se ruské soudy podřídily štrasburskému rozhodnutí, ale moc tomu nevěřím. Je to hodně bolestné, ale přál bych tatínkovi, aby ten fakt, že dcera žije s matkou prostě jednou provždy přijal a třeba se pokusil sám sobě najít jinou rodinu, nejlépe s českou partnerkou (a současně doufal, že si k němu dcera najde v pozdějším věku cestu). Ať už stálo za rozhodnutím ve Štrasburku cokoliv, domnívám se, že odejmout dceru matce je nesmysl, otec ji prostě nikdy nedokáže nahradit a bojovat o dítě v tomto případě a hlavně v tak nízkém věku, může mít na hodně zdrcující účinky (pro oba). Plně rozumím snaze dotčeného tatínka s vlastní dcerou za každou být, ale současný stav byla jedna z (riskantních) možností, jak se bude vztah s cizinkou (v horším případě) vyvíjet. Soud sice nějak rozhodně, ale osobní život účastníků sporu nikdy nezorganizuje...

Zásadní nesouhlas.

Spousta lidí si bohužel myslí, že když má někdo dítě v péči, může si s ním dělat, co chce, bez ohledu na druhého rodiče. Sobecké matky tento mýtus samozřejmě zneužívají ve svůj prospěch a neznalí otcové se tak nezasazují za svá práva (a právo dítěte na výchovu obou rodičů). Ve skutečnosti mají rodičovskou odpovědnost STEJNOU oba rodiče BEZ OHLEDU na to, jak je rozhodnuto o péči o dítě (§ 865 odst. 1 OZ). A zákon dále určuje, jak se řeší spory - soudem, nikoliv rozhodnutím jen jednoho z rodičů (§ 877 OZ):

(1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.

(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

Do péče se dítě svěřuje jen jednomu z rodičů (pokud se nerozhodne o střídavé péči), vychovávají je ale nadále oba, i když na to má rodič v jehož péči dítě není, většinou malý vliv (když ke všemu bydlí jinde než dítě).

Co peklo schvátí, nikdy nenavrátí!

Sice je to z nějaké pohádky rčení, ale velmi pravdivé i v realitě :-(

Když je s babičkou dítěte v Rusku, tak snad není problém...