K tomu sbírání podpisů. Já jsem tu petici podepisoval u stánku Strany svobodných občanů. Je zajímavé jak je v médiích vždy vynechávána a přitom její dobrovolníci sbírali podpisy v desítkách měst po republice. Například pan Pavel Pešan udělal lví kus práce a patří mu velké díky.

Moc děkuji :-) Zapojili se lidé napříč politickým spektrem, není v zájmu uvádět politickou příslušnost. Ale samozrejme se uvádí ve spoustě příspěvků a článků i jméno angažujícího se europoslance Petra Macha (Svobodní) a europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL), kteří se velice aktivně zapojili do pomoci českým dětem v Norsku. Velký dík patří i členům Strany svobodných občanů (Svobodní), kteří se dobrovolně ve velkém počtu zapojili do sbírání podpisů pod petici a přispívají do dárcovského účtu. Zcela určitě paní Eva Michaláková nezapomene jejich roli zdůraznit. Více na http://www.kdejemojedite.cz a facebooku "Česko, vraťme děti rodičům". Já sám jsem členem Svobodných a členem petičního výboru.

Norsko už je muslozemě, co od nich čekat dobrýho

Z toho vyplývá, kdo chce své děti pohlavkovat a plácat po zadku, ať žije radši v Čechách, kde je to normální. V Norsku a Švédsku to normální není, je to dokonce zakázané zákonem (viz. iniciativa švédské ambasády proti fyzickému trestání dětí u nás).

Z toho vyplývá, že vůbec nevíte, která bije.

Pro ty co tvrdí že nemáme k disposici fakta: Je fakt, že obvinění norské sociálky policie nepotvrdila. Norská sociálka přesto odmítá vydat děti zpět matce. Z tohoto úhlu pohledu to nelze hodnotit jinak jak zvůli norských úřadů. Jejich bohorovnost a nepostižitelnost je neskutečná Jen doufám že podobné poměry nějaký pomatenec neprosadí v ČR...

Chápete tú stupiditu a arogantnosť Nórov???

Oni ešte zažalovali milujúcich rodičov za únos vlastných detí detí zo spárov Barnevernetu !

Prečo český štát nezažaluje Nórsko za únos českých detí od českej matky?

Podlehaji proste norskym zakonum..

Otrasnú skúsenosť s nórskou sociálkou Barnevernet má rodina Rybkowých z Poľska. Rodičia so svojou dcérkou žili v Nórsku, kde pracovali a ich dcérka chodila do školy.  Jedného dňa v roku 2010 bola Nikolka v škole veľmi smutná. Dôvodom bolo, že doma v Poľsku jej zomierala babička, čo sa dozvedela od rodičov. Nikolkina učiteľka vyhodnotila situáciu tak, že dievčatko kvôli rodičom utrpelo psychickú traumu a najlepšie bude, keď si ho do opatery zoberie sociálka. Rodičom nič neoznámili, tí zistili, že niečo nie je v poriadku, keď sa Nikolka nevrátila zo školy domov.    

Vydesení rodičia sa okamžite pokúšali vysvetliť, že v katolíckom Poľsku je bežné s deťmi hovoriť o starobe a umieraní, pretože je to súčasť života a smútok k nemu patrí rovnako ako radosť. Pred úradníkmi tieto argumenty neobstáli a dievčatko putovalo okamžite do náhradnej pestúnskej rodiny. Matka Helena a otec Arkadiusz sa všemožnými cestami pokúšali dostať dievčatko späť, no rozhodnutia nórskych úradov boli vždy zamietavé.

Zúfalí rodičia sa nakoniec obrátili na súkromného detektíva Krzysztofa Rutkowského.

Najdôležitejšie bolo Nikolku presvedčiť, aby spolupracovala a nebála sa pánov, ktorí ju prídu od pestúnov vyslobodiť. Keď mala návštevu biologických rodičov, potajomky jej dali mobilný telefón so slovami, aby si ho ukryla a čakala na inštrukcie.

Keď sa Nikolka dostala von z izby bola časť nebezpečného plánu splnená, ostávalo ešte dopraviť dievčatko do Švédska, kde už čakali rodičia. Rutkowski neskôr po vydarenej akcii povedal, že každé mýto na ceste predstavovalo miesto, kde môže celý plán zlyhať.

Nórsko žiadalo dieťa späť

Keď pestúni zistili, že dievčatko zmizlo, okamžite zalarmovali nórsku políciu, tá nechala uzavrieť celé mesto. Nikolka už našťastie bola v tom čase v bezpečí.

Nórske kráľovstvo zažalovalo rodičov pre únos a žiadalo, aby Poľsko vydalo dieťa späť. Poľský súd v Štetíne odmietol vydať Nikolku späť do Nórska. Dievčatko žije spokojne od roku 2011 so svojou milujúcou rodinou.

Jaký chuj může toto mínusovat? Je to pravda..

Norský právní systém má dokonalou hlavu XXII. 

1. Odvolání k mezinárodnímu soudu je možné až po vyčerpání všech právních možností v Norsku. 

2. Žádosti o přezkum v Norsku lze podávat až do 18 let. 

Tady to po dobrém nepůjde, měli by si vzít kontakt na toho polského detektiva.

Jsem samozřejmě na straně české rodiny a moc jí přeju, aby byla brzy zase kompletní. A velmi mne potěšilo, že se dámy z ČSSD a TOPky dokázaly spojit pro dobrou věc. Snad to vyjde. Musí!

V souvislosti s touto mediální aktivitou musím opět připomínat: Je samozřejmě správné snažit se dostat děti zpět k rodičům i v Norsku. Proč nás ale tento jeden případ trápí víc než desetitisíce případů ničení rodinných vazeb u nás? Kde jsou davy lidí píšící články na jejich podporu, organizující petice, demonstrace a celonárodní sbírky? Více na http://www.stridavka.cz/norsko-bere-rodicum-deti-cesko-take.html

Nekonečne ma vytáča, keď tu svoju absolútnu neznalosť problému, o ktorom sa len na iDnes píše a diskutuje už týždne predvádza napr. p. Marie Zelená.

P. Zelená, prezident Zeman už reagoval, snemovňa o tom rokovala a vy sa divite, ako malý Jarda...

Jste dnes poobědval švába a zapil močůvkou, ne? Že máte tak příjemný projev...