Ďáblem jsou obvykle posedlí věřící. Ti, co o "existenci ďábla" zhola nic netuší, mívají jiné halucinace. Aby bylo možné démony vymítat, musí je nejdříve někdo vymyslet.

Někdo, kdo dokáže vykopat ty nefakčenka z vlády???

"mezinárodní sdružení vymítačů ďábla" 

Přijde mi to samozřejmé - stejně jako, že počítají s anděly a dalšími bytostmi, které jsou prostě součástí jejich víry.

Kromě toho je jasné, že ve světě, kde jsou různé satanistické, magické, jiné náboženské a další skupiny a jednotlivci, tak katolická církev potřebuje svým členům zajistit nějakou ochranu a pomoc.

Kdyby to nedělala, povede to dost možná k tomu, že zoufalé okolí bude hledat pomoc pro člověka, u kterého věří v jeho posednutí jinde. V podstatě u konkurence. 

A historicky, pokud kněží chtěli vytlačit místní mágy, šamany a další, tak zkrátka potřebovali převzít tu nejdůležitější část jejich práce (žehnání, svěcení, křesťanské rituály) a potřebovali tu práci dělat dobře a účinně (tedy rituály musely být působivé, k čemuž jistě pomáhala i úchvatná architektura a hudba).

Podobně církev postupovala i při nahrazování původního významu svátků, nahrazování funkce místních božstev svatými a posouváním významu jmen původních bohů k démonům. 

Byla v tom úspěšná (jednotná, agresivní, neústupná, dobře organizovaná, odolávající času, politicky šikovná, magicky obávaná), takže se úspěšně rozšířila.

A exorcismus nebo další podobné prakticky ochrany a léčení (včetně pouti na svatá místa) k tomu prostě i dnes patří a pomáhají katolické církvi přežít a fungovat.

Proč rušit zavedenou službu, která je už po staletí součástí marketingového mixu. 

Mezinárodní asociace exorcistů: Přibývá případů posedlosti

Vatikán. „Exorcisté zvláštní službou ve společenství s biskupy prokazují lásku a přívětivost církve vůči těm, kdo trpí působením Zlého“ – píše papež František v poselství zaslaném otci Francescovi Bamontemu, předsedovi Mezinárodní asociace exorcistů (AIE), kteří se v těchto dnech sešli poprvé od svého vzniku. Tato asociace vznikla při vatikánské Kongregaci pro klérus letos v červnu. Tohoto prvního setkání se účastnilo 300 exorcistů z celého světa. Diskutovali zejména o šíření a důsledcích okultismu, satanismu a esoterismu. Vatikánskému rozhlasu přiblížil tuto tématiku oficiální mluvčí asociace, psychiatr Valter Cascioli:

„Tyto praktiky poněkud otevírají cestu mimořádnému působení démonů. Počet lidí, kteří se těmto praktikám věnují a způsobují velké škody sociální, psychologické, duchovní i morální, neustále stoupá, což nám působí starosti, protože se nám také zvyšuje počet případů mimořádné démonské aktivity, zvláště obsesí a ďábelských posedlostí.“

Znamená to, že rizika zmíněných esoterických a okultistických praktik jsou podceňována?

„Někdy ano. Někdy ani běžná démonská činnost, tedy pokušení není brána v úvahu zvláště těmi, kdo mají vlažnou víru. Vybízíme proto k větší bdělosti. Žijeme ostatně v obzvláště kritickém historickém okamžiku, kde se zdá, že shon, povrchnost, vyhrocený individualismus a sekularizace zcela ovládly naši společnost. Boj proti zlu a Zlému se stává stále více naléhavým. Je to zjevně způsobeno kromě přímé činnosti nepřítele Boha, také oslabením víry, nevázaností, tedy bezzásadovostí a dnes rozšířeným kulturním relativismem. Jsme také svědky častých mediálních, televizních, knižních či filmových sdělení, které částečně ze senzacechtivosti a okázalosti podněcují zejména mladé generace k tomu, aby se zajímaly o okultismus a satanismus, popřípadě jej praktikovaly.“

Co a jak dnes ďábel podle zkušenosti exorcistů napadá?

„Jeho lstivost spočívá v tom, že nás vede k tomu, abychom uvěřili, že ne

„Jeho lstivost spočívá v tom, že nás vede k tomu, abychom uvěřili, že neexistuje, čemuž napomáhá rozšířená laxnost naší společnosti. Slabá místa jsou stále stejná: oslabení víry. Velmi nás také zaráží vliv, jaký mají tyto fenomény démonské aktivity zejména na mladé generace a na rodiny. Víme, že ten, kdo rozděluje – ďábel – nás nejenom odděluje od Boha, ale rozděluje také lidi mezi sebou, i v rodinách. Odděluje také od reality, protože bohužel dochází také k situacím mentálního odcizení, které jsou druhotným projevem mimořádného démonského působení.“

Říká psychiatr Valter Cascioli, mluvčí Mezinárodní asociace exorcistů.

Více o konferenci exorcistů zde:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21005

Kdyby ďábel existoval, již dávno by byl členem NATO.

V Boha nevěříme, v dábla také ne, zato věříme na černé kočky přes cestu, pátek 13., různým kartářům a vědcům  o astrologii ani nemluvě.

V boha věřím, na ďábla nemám příliš názor. Kartářům a astrologům nevěřím. V pátek 13. ale věřím určitě. V životě jsem ho zažil už mnohokrát. V kalendáři by se to dalo spočítat. Na černé kočky přes cestu také věřím, viděl jsem jich mnoho. Navíc zakopnutí o černou kočku na neosvětlené verandě může být poměrně nepříjemné. S důvěrou k vědcům je to ošemetné. V médiích se setkáváme  s různými úsměvnými vědeckými tvrzeními, ale mnohdy je problém spíš v interpretaci médií než ve tvrzení samotných.

Církev léčení bláznů začala dělat už hodně dávno. Světská moc je dříve jednoduše likvidovala pomocí mučení a poprav. Novodobá léčba je stejně účinná jako močení chrousta na rezivění zemské osy. "Brouky" z hlavy lékaři vyhánějí pomocí různých léků, ale účinek je prakticky nulový. Nedokáží ani vyléčit alkoholiky a narkomany, jen se snaží jim dát nějakou "neškodnou" náhradu a tím to končí.

nemáte pravdu!

jsem lékař a velmi dobře vím, že úspěšnost vyléčení psychických onemocnění je relativně velmi vysoká (záleží ovšem na primární diagnóze a ochotě, zájmu se léčit - to se týká zejm. problematiky závislostí na psychoaktivních látkách).

Avšak určité poruchy osobnosti jsou léčbou jen minimálně, ne-li vůbec, ovlivnitelné....

Je pravda, že exorcismus beru trochu s rezervou a posedlost považuji spíše za poruchy, se kterými si zatím současná psychiatrie neví rady.

Na druhou stranu si říkám, že odmítání existence určitých entit z pouhého principu, jen proto, že je nevidíme a nejsme schopni efektivně zkoumat pomocí prostředků současné vědy, je stejně omezené, jako hledání nějakých bubáků za každým zapraskáním trámu a marťanů za každým světýlkem na obloze.

Na exorcismu provozovaném po selhání psychiatrie a se souhlasem dotyčné osoby tedy nevidím nic špatného. I kdyby měl pomoci třeba jen pomocí sugesce. Samozřejmě je třeba snažit se zabránit případům, kdy skupina fanatiků při exorcismu oběť umučí. V tomto směru se ale církev snaží chovat poměrně rozumně. 

Sám mám pár osobních zkušeností, především z dětství,  které si dodnes nedokáži  uspokojivě racionálně vysvětlit a subjektivně se mi jeví jako setkání s nadpřirozenem, i když mohlo jít o nějakou formu nechtěné autosugesce doprovázené zrakovou halucinací.

Člověk musí brát s velkým nadhledem především osoby provozující nejrůznější "čarování" komerčně, ale přesto si říkám, že tu asi "něco mezi nebem a zemí" opravdu je.

"Na druhou stranu si říkám, že odmítání existence určitých entit z pouhého principu"  ... spis je to o neprijmuti nez odmitnuti. Vyloucit se neda mnoho veci...