Je srandovní, jak se nám snaží reklamy namlouvat, že spokojené stáří je tehdy, když se budu chovat jako čtyřicátník a poskakovat po louce. Ale nikdo z apoštolů konzumu neumí říct, jak na šťastné stáří, když už to poskakování nejde.

Rady od toho, kdo sám neumírá jsou poněkud směšné. Ať nám paní napíše, až na tom bude stejně jako ti, o kterých má ty rady.

Moje přítelkyně(74 roků) je po operaci páteře a přitom se stará  o nemocného manžela ( 10 let po mozkové příhodě. ) Je inkontinetní, téměř nechodí, padá a ona ho sama nesmí zvedat. Před pár dny doma zkolaboval a musela ho nechat odvézt do nemocnice.. Navíc je hodně agresivní. V nemocnici žádala, aby ho po vyšetření umístili na gerontologii, protože ona už není schopná  se o něho starat. Vyžaduje 24 hod. péči.  Lékaři jí ale řekli, že jí ho přivezou domů.  Co má udělat, aby o něho bylo postaráno, když ona sama už toho není schopná.  Poraďte.

Té přítelkyni musí někdo pomoci umístit pana manžela natrvalo do zařízení, které je uzpůsobené na péči o ležící pacienty.

Tak za prvé - my všichni jsme se soustředili, na to, že se se narodíme. Doma, v nemocnici, někdy někde jinde. To se tu prezentuje.

A že někdo umírá, to tu nikdo neřeší. Vždyť to se životem souvisí. Někdo zemře doma, někdo v nemocnici. Nikdo tu dnes nenapíše, že sdílel smrt s rodiči doma.

S umiranim spatne, se starim snadno, vetsina se duchodu nedozije,tak to pani poslanci nastavili, aby nemusel stat vyplacet duchody

Vzdy ocenim clanek, ktery mi poradi s umiranim. Proste jsme narod kutilu !

Někteří lidé jsou stále veselí a šťastní, jiní jsou stále klidní a vyrovnaní, no a zbytek ...... ten žádné drogy nebere.

Rozumem se s tím ve skutečnosti vyrovnat nedá.

Ne, to opravdu nedá. Bez vztahu k Bohu zůstává spousta problémů neřešitelných.

Jedním slovem - těžko.