V době kdy politici vastní media je jakýkoli model jen výsměchem snahy o demokracii.

Druhá, horší možnost je, že vlastníci médií vlastní i politiky: pomůžu ti nahoru, ale něco za to...

Češi politiky nezajímají s vyjímkou voleb a propagandistických akcí. Lidé už nikoho nezajímají. Jsou pouze lidské zdroje,kšeftaři a jejich oběti.

Co by drtivou většinu Čechů na politice zajímalo?

Se souhlasem všech porevolučních vlád soukromníci dávají svým zaměstnancům minimální mzdu, větší obnos platu z ruky do ruky, aby neodváděli moc na daních státu. Tak soukromníci se buďto drží nebo vydělávají, zatímco stát chudne.

A kdo to vše zaplatí? Ty podniky se svými zaměstnanci, ve kterých se nepodvádí! A těch je hodně málo.

Ti, co bohatnou, mají své známé v parlamentu a prosadí si svou.

Co tam k "Akci čisté ruce" přimíchávají Itálii? Akci čisté ruce přece propagoval Zeman, když chtěl vyhrát volby. No, volby vyhrál a víme jak to dopadlo. Nejen se Zemanovými následníky, ale i se samotným Zemanem a s čistotou jeho rukou. - Nebo že by všude měli takový borxdel?

Mám zkušenosti z komunální politiky v našem městě. Vůbec nejde o nějakou ideologii, ta samá parta lidí kandiduje jednou pod hlavičkou ED, SZ, pak ČSSD, teď ANO... Někdo by mohl říci, že v komunální politice o ideologii nejde, že jde o zájmy města, které nejsou levicové ani pravicové, atd., atd., (jak se nás snaží komunální převlékači kabátů přesvědčit), ale je třeba si uvědomit, že komunální politika generuje ty "velké" celostátní politiky a tam už o ideologii jde. Jeden pán z výše uvedené skupinky byl dokonce za jednu z těch stran na kandidátní listině do poslanecké sněmovny, jakou politiku by tam asi dělal?

A navíc o ideologii jde mnohdy i v případě komunální politiky. Např. privatizace bytů.

Proč by to taky ty strany asi dělaly. Víc lidí ve straně = víc konkurence = menší šance pro současné straníky dostat se k lizu.

Partajní princip je překonaný, moderní je osobní odpovědnost poslance (obecně) za svůj region. Když víte, kdo konkrétně hlasuje za vás, můžete ho lépe kontrolovat a ještě lépe tehdy, kdy se nemůže vymlouvat na nějakou stranickou poslušnost.

Většina kandidátů na poslance dále nemůže ke svým potenciálním voličům mluvit ze svého přesvědčení. Musejí striktně papouškovat program své strany, který není komplexní, ale momentální. A protože skutečně charismatické, schopné lidi - jak píše pan Kalina - finančně rozhodně nemotivuje kariera poslance, natož zastupitele, je dojem z těch kandidátů, jako z nějakých poslušných pohůnků. Těžký váhy si lajsnou být jedině předsedové, a to zase zavání zlým centralismem.

Další problém je, že každý schopný člověk v produktivním věku chce samozřejmě dělat pro firmu s dobrým jménem, kvalitní značkou. A to nejsou politické strany. Lidé s politickými funkcemi jsou dnes už vyloženě problematičtí. Vytvořily se sekty - na úrovni státní, regionální i obecní typických chronických administrativně-politických náměstků a referentů, kteří mění politickou orientaci jen proto, aby si udrželi místo v politické administrativě. To není srovna kariera, kterou chce schopný člověk absolvovat. A proto máte třeba na regionálních úrovních takové ty typické figurky, které kdyby přišly o své administrativní místečko, musejí žebrat u jiné strany, nebo jít na pracák - v soukromém profesním sektoru na to nemají.

Tak jde především o to, že strany, až na výjimky stran malých, z nichž jsou pomalu obskurní sekty, a jejich hlavními osobnostmi lidé všelijak problematičtí, se rozplizly ve svých programech. Dneska nevíte, co vlastně chce ODS, v ČSSD máte jasnou prokomunistickou větev, jasnou regionální jihomoravskou větev, TOPka je také taková oportunistická, prostě ty strany nevyjadřují jasné společenské světonázory, ale spíš momentální mocenské pozice v nějakém přetahování o státní příspěvky stranám a vliv na přerozdělování peněz: na městech, krajích a obcích jsou to tamní veřejné zakázky, příp. vliv ve firmách s účastí města (typicky odpady, technické služby, dopravní podniky apod), v celorepublikové politice potom ty velké akce typu restitucí. Co se týče politiky evropské, obvykle jí nerozumí nikdo. Politické osobnosti, ktere do ní kandidují nebo se na ní zviditelňují, nejsou typickými ´evropany´se zkušeností skutečného života za hranicemi v rámci EU.

Tak situace u nás je logickým vyústěním toho, že české politické strany nepotřebují, aby se občané v politice angažovali, aby do ní více viděli - dokonce si dovolím tvrdit, že taková věc by byla pro české politické strany škodlivá. Proto se snaží stále více (a to jak tzv. pravice, tak levice) utahovat šrouby, jak legislativně (náhubkový zákon, obecná nevymahatelnost práva), tak z pohledu výše daní a s tím spojeného přebujelého sociálního státu. Ono totiž volič, kterému zbyde sotva na jídlo, se nebude moc angažovat v politice, zejména když bude závislý na soc. systému...

Zpětně se to ovšem stranám vrací ve velmi slabé voličské základně a tendenci voličů nadchnout se pro fundamentální jednoduchá řešení.

Souhlas. Však ony na to strany nakonec dojedou. Ale nejvíce bity nebudou ony ale lidi kterým bude vládnout nějaký klon Okamury.