Stát dosud vrátil církvím jen zlomek majetku

05.06.2014 13:46

Hodnocení článku v MFDnes z 2.6. 2014, s. 1,3 otom, jak „restituce“ váznou, uvádí řadu nesporných skutečností. Úřady opravdu uvětšiny žádostí stěží dodrží zákonnou lhůtu k uzavření dohody o vydání,jsou zahlcené. Jako vysvětlení zaznívá, že jde o velký objem majetku, církvečasto žádosti musí doplňovat o další vyžádané dokumenty a že stát propustilz úřadů příliš mnoho úředníků. Jistě na tom je část pravdy, ale je dobrédoplnit i onu druhou půlku k její úplnosti.

                    Je možné pochopit, že ve skutečně složitých a náročnýchpřípadech (kterých je zlomek z celkového počtu) je třeba delší čas naposouzení žádosti. Nicméně výkon odborných institucí pro správu státníhomajetku je překvapivě pomalý. Na druhé straně „amatéři“ z církví anáboženských společností dostali na přípravu žádostí rok a zvládli to.Argumentovat, že například Národní galerie nemůže činit nevratné rozhodnutí ovydání proto, že řadu měsíců nemá řádně ustanoveného ředitele, je až úsměvné.   Kolem navracení majetku se rozpoutala z politickýchdůvodů taková hysterie, že to až hraničí s překročením paragrafů zákona ošíření nenávisti vůči skupině obyvatel. V této atmosféře strachu se pakovšem těžko úředníkům objektivně posuzuje. Výsledkem je snaha nechat řadužádostí raději posoudit soudy, než přijmout vlastní odpovědnost. Navíc je izřetelné, jak moc jsou úředníci a politici závislí na představě, v níž vyrostli,že totiž jakékoli jiné vlastnictví než státní je vlastně podezřelé. Příklon k„moudrému“ státu, který přerozděluje daně i majetky je tu příliš patrný.   Výsledkem je tedy prodloužení stavu právní nejistoty.Současný vlastník – stát – nemůže vlastnická práv vykonávat. Eventuálnínabyvatel – církve – také ne. Prodlužuje se tak 22 let trvající situace, kdyobce, města, kraje a jednotlivci nemohou s jistotou investovat navydávaných pozemcích

Prodlužuje se tak 22 let trvající situace, kdyobce, města, kraje a jednotlivci nemohou s jistotou investovat navydávaných pozemcích, neví, jaký bude jejich osud. Navíc samospráva přichází odaně z nemovitosti, které by už církve musely platit.  Přijetí zákona přitom mělo na myslistabilizaci a projasnění právního prostředí.

Bržděný proces vydávání tak vytváří další škody vevzájemných vztazích státu a církve. Namísto budování systému vzájemné spoluprácese tvoří podmínky pro nové třecí plochy. A to je něco, co si žádná církevnepřeje. Na cestě k demokracii a právnímu státu jsme ušli velký kus cesty,ale stále nám ještě mnoho zbývá.

Dominik Duka

Více zde: http://www.sluzbaverejnosti.cz/news/stat-dosud-vratil-cirkvim-jen-zlomek-majetku/

ČT o financování církví v evropských souvislostech

10.06.2014 01:13

Česká televize se na znovuotevřené téma částečného majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (tzv. "církevní restituce") v uplynulém víkendu (8. 6. 2014) podívala v takříkajíc evropských souvislostech. Redaktor Lukáš Kutek na ČT 24 představuje financování církví a náboženských společností nejen v sousedních evropských zemích. Jak je z příspěvku, který si lze přečíst i v textové podobě patrné, řešení zvolené v ČR ani zdaleka nijak nevybočuje z "evropského standardu", spíše je tomu naopak. Česká cesta jde totiž v odluce od státu mnohem dále, než je obecně zvykem.

Přesvědčit se o tom můžete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/275071-cirkevni-restituce-za-hranicemi-prvni-polaci-vychodni-nemci-bez-problemu/. Jen si dovolujeme upozornit na to, že v případě Maďarska bohužel není zmíněna podstatná skutečnost: tzv. věčná renta, kterou církve získávají i po odluce od státu. Chcete-li se o tématu financování církví a náboženských společností v Evropě dozvědět více, doporučujeme následující zdroje: http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/knihovna/predstranky1-6.pdf https://www.euroskop.cz/46/21135/clanek/cirkevni-restituce-je-cesko-posledni-v-evrope http://hn.ihned.cz/c1-62224890-financovani-cirkvi-v-evropskych-zemich http://www.ipes.eu/storage/2007-01-ipes.pdf Více zde: http://www.sluzbaverejnosti.cz/news/ct-o-financovani-cirkvi-v-evropskych-souvislostech/

Premiér Bohuslav Sobotka se v rozhovoru pro server iDnes vrátil k takzvaným církevním restitucím. Z toho, co řekl je přes povinný optimismus cítit značnou rezignaci. Nic s tím nenadělají je to ztráta času.

Premiér tam říká: „My jsme před volbami jasně řekli, že po volbách budeme chtít jednat s církvemi o změně církevních restitucí a ten slib plníme. Byla vytvořena skupina, s církvemi jednala, budeme chtít jednat dál. Sociální demokracie postupuje tak, jak před volbami řekla. Nicméně uzavřeli jsme vládní koalici, kde KDU-ČSL do značné míry blokuje možnosti dohodnout se na platformě vládní koalice o nějaké redukci církevních restitucí. Co tomu brání nejvíce, a to veřejnost ví, je, že kromě zákona uzavřely církve také smlouvy se státem, které nejsou ze strany státu vypověditelné.“

Je mu jasné, že pokud chce redukovat církevní restituce, musí jednat s církvemi. Ty to ale celkem moc nezajímá, protože už tak ustoupily hodně a dnes tahají výjimečně za delší konec provazu.

Jde hlavně o to, že tento socialistický postup nemá žádný smysl. Krom majetku, který komunistický stát ukradl a zdevastoval, se církvím vrací jen část. Tak asi třetina. Protože přišly o víc, je tu finanční kompenzace, která představuje dvě promile státního rozpočtu ročně. Donekonečna opakuji, že pracující lid a bývalá spisovatelka Lenka Procházková, která v boji proti restitucím našla nový smysl života, se děsí u slova miliarda, ale z hlediska rozpočtu je to asi tak, jako když máte rohlík dlouhý metr a ukrojíte z něj dva milimetry. To jen pro představu.

Ať to potichu vzdají

Mnoho příslušníků pracujícího lidu také rozčiluje, že peníze jdou institucím, které hlásají názory, které většina lidí nezastává. Na to se dá říci asi tolik, že já ze svých daní musím přispívat na činnost komunistické strany, která tu zavedla zločinný režim, a na existenci Národního divadla, kde jsem byl jednou v životě. Národní divadlo stojí ročně asi tak půl miliardy a hrají tam věci, které objektivně nemají žádnou reálnou předlohu,

Národní divadlo stojí ročně asi tak půl miliardy a hrají tam věci, které objektivně nemají žádnou reálnou předlohu, třeba Prodanou nevěstu. O existenci Boha se lze přít, o Prodané nevěstě ne. Upřímně řečeno, i zarytý ateista byl za život častěji v kostele než v Národním divadle. Jestli si někdo myslí, že se turisté jezdí do Česka dívat na paneláky, tak ať si to myslí.

Každý rok má klesat státní rozpočet církvím. Je odhadnuto, že v horizontu třiceti let, pokud by zůstal současný stav, stát miliardy prodělá, protože už tak dává jeden a půl miliardy na platy duchovních a dává je proto, že si to sám v roce 1949 vymyslel. Kompenzace ale jednou skončí.

Sociální demokracie by to měla v tichosti vzdát, popřípadě s církvemi vymyslet nějaký symbolický kompromis. Především by ale měla poněkud modernizovat svůj program, protože pokud ho založí na slibování nesmyslů na úrovni 19. století, nedopadne dobře. Jako by toho kolem zaměstnanosti, národní bezpečnosti, životního prostředí a dalších problémů bylo málo.

zlodejsky stat se opet predvedl v plne krase. mimochodem "pamatkari" jakze to bylo s vasi cinnosti za komancu, kdy jste vydavali souhlas se sbouranim gotickych a romanskych  kostelu a kapli, jen v obvodu litomerickeho biskupstvi jich bylo 112, synagog 24. jste hnus, "pamatkari"

Památkáři v Česku jsou jenom k tomu,aby živili spoustu lidí za nic a určitě by se ulevilo státu,kdyby jim sebral všechno,co je církevní!Myslím,že už z toho důvodu by stát ušetřil na členech památkářů,kteří se už starají aby jsme nepohněvali náhodou Čínu,když bude někde vyvěšená vlajka státu,kteří oni nenávidí!

Odkud se ale tak náhle vynořily právnické osoby s fantastickými, dávno zaniklými jmény, jako tahle kongregace domu panenky Marie? Kolik kněží a řeholníků tyto organizace mají? Kolik jim dosud přispíval stát na jejich činnost, kolik tedy by ušetřil, kdyby jim ty objekty předal? Slovo vrátit předpokládá vztah bývalého majitele a jeho bývalého majetku.

u církevních restitucí je to trošku jinak. církve existující v roce 1948 nedostanou vše o co přišly, ale podělí se s nově vzniklými.

Kolik je tu vůbec věřících? Je jednoduchý způsob jak to zjistit. Zaveďme církevní daň jako třeba v Bavorsku a zjistíme, že jich zdaleka není ani těch 10%. Oproti tomu počet duchovních se za posledních 20 let násobně zvýšil. Taková pěkná zájmová činnost za peníze všech.

Tedy je nejvyšší čas vrátit jim jejich majetek, ať si o počtu svých duchovních rozhodují sami a za své a ať státu nemusí být nic po tom, kolik mají věřících a kolik duchovních.

Nechápu argumentaci, že cokoliv zavání bohem má patřit církvi - máme zákon a podle něj ať se rozhodne. Hodně svatostánků stavěl panovník tedy stát a mají tak patřit státu, nemálo jich postavila šlechta a v případě, že se dostaly do majetku státu opět nevidím důvod proč by měly být církevní.

Vše se má posoudit z hlediska zákona, od toho je, výkřiky že malůvka panny Marie na stěně automaticky znamená, že je to církve jsou naprosto zcestné. Národní divadlo rovněž nepatří hercům, byť v něm účinkují a státní chrámy, krom toho, že existují po celé Evropě, rovněž nemusí patřit církvi byť v nich účinkuje

Jistě mi minusáři vysvětlí proč je tak špatné držet se litery zákona

http://www.propamatky.info/cs/financovani/cela-cr/sbirky/

zkuste se podivat na co vsechno se poradaji sbirky. A proc, kdyz vse vlastni stat a peclive vse spravuje? Protoze nebyl daru vericich a obcanu, popadalo by to za chvili a z dedictvi predku bychom meli ruiny. Tolik k uzasne sprave statu.

A MPSV prozere za rok pres 500mld korun. To by jeden brecel.

Část údržby památek se financuje z daní a část z darů od dobrovolníků. Co je na tom špatně? To bude nejspíš dělat každý vlastník, že část bude hradit ze svých zdrojů a část z darů a ze státních příspěvků.

"Hlavním důvodem je, že nebylo dostatečně prokázáno, že kaple svaté Anny byla v rozhodném období užívána pro církevní účely," - no jasne, kaple preci k cirkevnim ucelum vubec slouzit nema. Da se vyborne vyuzit treba jako sklad brambor.

Národní divadlo také nepatří herecké asociaci byť slouží k divadelním hrám - kaple, kostel, chrám či cokoliv jiného má patřit tomu kdo to postavil a vlastnil, pokud panovník pak státu, pokud církev tak církvi, myšlenka, že každá stavba určená bohu má patřit církvi je dosti zjednodušená.

Svatostánky ve vlastnictví státu jsou po celé Evropě a je to dáno tím, že si je stavěl stát