Ad:

„To jsem zvedava, co by psane podobe toho rozhovoru pan Kostecka rekl.“

Vzhledem k mnoha podobným reakcím bych se rád k tomuto článku vyjádřil. Interview probíhalo po telefonu a text, který následně pan redaktor vytvořil, mně nebyl zaslán ke korektuře, natož k autorizaci. Určitě se všichni diskutující shodnou na tom, že mluvený projev vypadá jinak než jeho přepis. Kdybych byl mohl finální text před zveřejněním vidět, nebyl by mně ušel např. nesmysl „shoda podnětu s přísudkem“ namísto správného „shoda přísudku s podmětem“. Byl bych upřesnil též ona nešťastná procenta: protože si jako češtinář (na rozdíl od matematikářů) netroufnu vymezit rozdíl např. mezi 85 % a 87 %, hodnotím po celých desítkách procent, takže mám "jen" desetibodovou škálu. Pak ovšem v náročné pravopisné doplňovačce skutečně platí: 1 chyba=5% dolů.

Přiznám se, že jsem do telefonu užil výrazy jako „fakt že jo“ nebo „obšlehnout zadání“ či „nebetyčný maglajz“, ba i „jaká z variant“ místo náležitého „která z variant“; ovšem ani v nejdivočejším snu jsem netušil, že pan redaktor tohle nezrediguje a ocituje mě doslova. Asi neví, že s mluvenými texty je třeba před zveřejněním pracovat, i za cenu toho, že novinář nebude mít sólokapra.

Na meritu svých tvrzení trvám: zejména v spisovné normě českého tvarosloví maglajz prostě je. Mimochodem lingvistika, a tedy i bohemistika je věda. Takže fakt, že u sloves 4. třídy lze dnes užít v 3. os. mn. č. tvar zakončený na "-í" vedle (stylově nesporně vyššího "-ejí") nemá nic společného s minihádkou přispěvatelů o tvar "oni vědí" x *"oni ví"): sloveso "vědět" je totiž nepravidelné, proto se ho zmiňovaná změna ve spisovné normě nedotkla. Donebevolajícím žurnalistickým žargonem je i „šéf češtinářů“: jsem pouhým předsedou Asociace středoškolských češtinářů, tedy mluvčím menšiny bohemistů-učitelů, a nikdy jsem se za nic víc nevydával. Na závěr: když nic, tak je tenhle příspěvek, jeho geneze a podoba skvělým studijním materiálem pro praktikující češtináře a jejich žáky.

Nic si z toho nedělejte. Češtinu dokonale ovládá tak 5% čechů. Zbytku to uniká a bude unikat. Naučit češtinu celý národ, je jako naučit celý národ zpívat.

A navíc autoři v článku systematicky používají znak " (značka délkové míry palec nebo úhlové míry vteřina) namísto úvozovek dole „ a úvozovek nahoře “. To, že úvozovky nejsou dosažitelné jednoduchým stisknutím klávesy počítače, je neomlouvá. Navíc vhodně konfigurovaný MS Word umí „palce“ nahradit automaticky správnými úvozovkami v „češtině“ i v “English”.

I učitel češtiny by měl vědět, že když zmírní hodnocení tak, že místo jednoho stupně na pětistupňové škále sníží kvalifikaci za jednu chybu o pět procent ze sta, není to zmírnění o polovinu.

Když se to počítá na procenta, tak kula je obvykle 50 %. Takže na kulu by bylo potřeba 10 hrubek, zatímco dřív stačily 4. To se dá nazvat zaokrouhleně jako poloviční přísnost.

mě např.tahá za uši slovo " vykoštěný/vykoštit", místo vykostěný/vykostit.

 Ale to je furt něco, ta čeština si žije svým vlastním životem.

"Vykoštěný" jsem v životě neslyšel, ale u dublet typu mrazený/mražený, sedění/sezení atd. jsem zvyklý vídat obě verze. K vývoji jazyka patří i to, že se slova navzájem ovlivňují, gramaticky a hláskově kontaminují atd. Pokud se nějaké slovo objevuje a ujímá, vždy to má nějaký svůj důvod, a pak už záleží jen na tom, jestli ten důvod je dost silný na to, aby takové slovo přežilo.

To jsem zvedava, co by psane podobe toho rozhovoru pan Kostecka rekl.

Z obsahu jeho odpovědí mám pocit, že to nebude žádný génius. Už to jeho úřednicko-autoritářské pojetí jazyka mě odpuzuje. Na jednu stranu by jazyk chtěl zglajchšaltovat a potlačit veškerou diverzitu, na druhou stranu jásá nad tím, že nářeční tvar "oni sází" byl akceptován do spisovného jazyka.

"Ani bohemisté v některých případech bezpečně neví, co je správně." A tohle je správně podle které příručky? Bohemisté asi neví. Nebo přeci jen nevědí??

Zkrácené tvary slovech IV. třídy (těch, kde dříve byla povolena pouze delší koncovka) jsou spisovné od roku 1993.

Během čtení příspěvků o nesmyslných pravidlech v češtině jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem kontroloval bakalářské práce. U jedné mě málem vezli na pohotovost. 20 stránek toho textu jsem opravoval neuvěřitelných 9 hodin, protože dotyčný se vyjadřoval doslova jako vidlák, stavba vět byla naprosto žalostná nehledě na to, že jsem ani po několika čteních nepochopil jejich smysl. A to prosím napíše univerzitní student na technickém oboru. Taktéž semestrální práce v mém předmětu dopadly stejně, vrátil jsem ji každému.

Jestli mi chcete dát mínus, klidně. Ale chci taky vědět proč a jestli jsem něco náhodou zanedbal. Nebudu se koukat na to, jak někteří przní mateřštinu, vymýšlí si nová slova (rozdistribuovat, připomínkovat, vykomunikovat, předpřipravit) a české výrazy nahrazují trapnou angličtinou (pomíjím případy, kdy anglické slovo nemá ekvivalent a přímo vyjadřuje danou záležitost).

Nehceme. Jen není náplní práce VŠ pedagoga slovo od slova opravovat studentův výtvor. V posudku lze napsat, co si o jeho stylistických výplodech myslíte, a tímto se od něj dostatečně distancovat :)

je spisovně prýt nebo prejt? udělá v tom někdo jasno

Pravidla by se měli zjednodušit. Hlavní účel je, aby se lidé dorozuměli. Než na nějaké i/y by se mělo dbát na logiku vyjadřovaného textu. Když někdo napíše špatně diktát a další v tom najde chyby, znamená to, že tomu porozuměl a že ta informace vložená do pravidel byla nadbytečná. Kdežto, když někdo špatně spočítá nějakou věc, tak velmi pravděpodobně se něco zkazí. A je jedno jestli chleba je k nepožívání, nebo spadne most. Prostě se s těmi pravidly moc vymýšlí, ale jejich význam pro růst společnosti je takový nijaký.

Tak čeština, řekněme si to na rovinu, je hotová tragédie....

Anglicky hovořící to mají o dost jednodušší... a proto jim asi zbylo víc mozkových buněk a mohli dobýt půlku světa..