Prostor bývalého SSSR prožívá demokratickou revoluci a formování národních států, které prodělala naše část Evropy už v 19. a 20. století. Zmiňované menšiny žijí vesměs v prosperujících zemích a jsou vesměs relativně malé. Naopak se Evropě rozpíná nová menšina spojena ne národností, ale náboženstvím a ta ohrožuje evropskou budoucnost.
Pokud jde o území bývalého SSSR, tak jenom blázen by mohl vyžadovat, aby křesťanský a arménský Náhorní Karabach zůstal součástí muslimského Ázerbajdžánu. Podobné platí pro Ukrajinu, která zahrnuje vedle centrální oblasti okolo Kyjeva, která je převážně Ukrajinská, východní oblasti, které byly historicky součástí Ruska, jižní oblasti, které ovládali Tataři a byly osvobozeny Ruskem a ve kterých ruskojazyčné obyvatelstvo převažuje. Západní část byla historicky součástí Polska, Rumunska a Maďarska (R-U).
EU a USA dělají zásadní chybu v tom, že ukrajinskou krizi zneužívají jako klacek na Rusko, místo toho, aby Rusko přizvali ke společnému řešení krize. Rusko se tak stává součástí problému, místo toho, aby bylo součástí řešení. To je velmi riskantní postup, od kterého si politici EU a USA slibují oslabení Ruska, které politikům EU slouží jako vnější nepřítel k odvedení pozornosti od vlastních chyb. Pro USA je Rusko vojensko-politickým konkurentem, místo toho, aby ho brali jako partnera v boji s islamistickým terorismem. Tady je zhoubný vliv Baracka Husseina Obamy naprosto zřetelný.
