Pacoš na urologii, čekající, sedící před ordinací: Vyjde sestra, polohlasitě -  klasika: jé, pane Weber, vy jste tu zas? Jdete s tou dysfunkcí? Né? Počkejte, pan doktor si odběhl! Jé máte rýmu, přijďte jindy!

Tak že se lidé u doktora bojí špatných zpráv, to je pochopitelné a bylo by to tak asi všude na světě. Že se bojí různých kolonoskopií apod., je taky pochopitelné - ta vyšetření nejsou příjemná ani v lokální anestezii. Ale že se někdo bojí zubaře, tomu nerozumím. Za socialismu, to ano, zuby se vrtaly a brousily bez umrtvení, to je jasné, že lidé návštěvu zubaře odkládali, co to šlo. Ale dneska - vždyť dneska všechno umrtví, materiály a výsledné efekty jsou velice dobré, tak čeho by se člověk bál? Snad jedině té ceny.

Moje zkusenost je, ze i velmi neprijemne vysetreni se da v pohode snest, pokud doktor spolupracuje a reaguje na to, co pacient rika.

Casteji ovsem clovek narazi na reznika "To vydrzite." a odtud IMHO pochazi vetsina tech historek.

Osobne se spatnych zprav bojim daleko vice nez bolesti.

Souhlas. Nějaké vrtání zubů je brnkačka v porovnání např. s vyšetřením při podezření na rakovinu. Psychická hrůza je horší než kdejaká fyzická bolest (ovšem negeneralizuji).