Posttraumatická stresová porucha dokládá, že poškozený byl skutečně poškozený. Patrně šlo o překročení hranice, asi jako když manžel znásilní manželku.
To že zdravotní personál vše zapře je obehraná písnička. Každý si rozmyslí, zda přijde o místo. Je to dost šílené. Zdravotnictví je jedna velká drbárna. S jistotou zdravotní setry páchají pěkná svinstva, roznáší citlivé informace a pomlouvají kde koho. Ale když dojde na lámání chleba, stojí v jednom mlčícím šiku. Je třeba s tím počítat.
A jinak, vozíčkář, odkázaný na pomoc druhých. To je to nejobludnější. Když zjistíte, že vám asistent lže, ubližuje vám, mučí vás, okrádá vás... Musíte druhý den s úsměvem jít opět za ním a doprošovat se, ať vás dá třeba na záchod. To má prioritu. Tady není prostor na konflikty a spory, pokud chcete přežít. Tady je jen prostor na diplomacii na úkor vlastního sebezapření. Se divím, že všichni vozíčkáři nejsou ještě pozavíraní v Bohnicích. 
(Osobní zkušenost se sestrami co mučí bezmocné pacienty a lidi s postižením, co je okrádají, co je nechávají umírat bez pomoci, co mají radost ze své absolutní moci nad druhými. To je syndrom z povolání - bachařů, vyšetřovatelů StB, dozorců koncentračních táborů a zdravotního personálu.) 
