Jako člověk, co si dokážu představit, že když něco začíná, tak to i končí se snažím pochopit, proč se mnozí zdejší diskutéři tak ukrutně brání představě, že po smrti už dotyčný člověk (a ani jeho já, chceteli duše) nebude. Nemyslím si, že jde o náboženské důvody. Myslím si, že jde o prachobyčejný strach. Strach připustit tu alternativu, že život po životě není. To vede k tvorbě iracionálních představ o jiných dimenzích, duši, vesmírné energii nebo ráji - to vše je v jejich představách od těla člověka oddělitelné a nejspíš nekonečné. Někdo si takovýto názor spojí s nějakým náboženstvím nebo církví, někdo si vytvoří svůj vlastní fantaskní svět. Ale jedno je těmto lidem veskrze společné - nejsou ochotni o svém posmrtném životě pochybovat a připustit, že by to mohlo být všechno mnohem jednodušší - že prostě umřeme a po smrti nic není. A proč? Asi ze strachu.

Mě připadá, že mají pravdu obě dvě skupiny lidí. Někteří lidé, kteří klinicky zemřeli povídají o tom, že po smrti nic není, ale zároveň, že to "nic" je krásné :)

dokud si vědci neujasní, co je to vědomí (a o jeho kosmické podstatě nevědí zhola nic), budou dále podobně tápat a plést si důsledky s příčinami

a ted´ ještě přidejte podvědomí a nadvědomí a věda má co dělat dlouhé staletí

Jestliže člověk sám sebe pokládá jen za soubor všemožných myšlenek, které se mu honí hlavou a se kterými se plně ztotožnil, pak po smrti skutečně nic nebude, protože celá tahle falešná myšlenková identita skutečně přestane existovat...

Souborem myšlenek je především svět kolem nás, že.

Ten jaksi vnímáme jen pomocí smyslů a nesmyslů a vědomí.

Moje babička umírala v kruhu rodiny, ve věku 89 roků. Její srdce už nestačilo udržet krevní oběh, před smrtí však viděla oheň za oknem, to nám ještě stačila sdělit, než zemřela. Stále volala, že hoří.

Jak tady někteří píší o naši duši, tak by mne zajímalo jak v dalším životě může člověk myslet bez mozku a jak tedy soubor myšlenek, kterými jsme může poté tvořit další myšlenky. Je to pro mne celkem těžko pochopitelné jak se z nás stane nějaká neviditelná energie, která bude poté myslet a mít smysly tak jako kdyby měla mozek

kdyz pochopite monoteistickou nejsvetejsi trojici, tak jiste naleznete cestu i k pochopeni toho, jak funguje duse

Super objev. Světlo v tunelu doprovází aktivita mozku a aktivita mozku doprovází světlo v tunelu. Vše je jasně a srozumitelně vysvětlené. Ateista se uklidnil a teista byl vyhnán od vědeckého bádání do říše mýtů a bludů.

Každý se může přesvědčit sám, jestli je možné,aby mysl odešla a život zůstal.Záměrně píšu Život,nikoliv já.

Příroda na volání odpoví každému, kdo bude mít opravdový zájem a nemusí být příznivcem žádného ismu!

prostě o tom, co je po smrti nevíme nic. Rád bych v této nevědomosti dlouho setrval.

A dozvíme se, co je před splozením?

Ano, to potvrzuje tzv. transformační proces smrti, lze jej spatřit i v Auře a to i 3 dny před smrtí mysli. Jde o energeticko - rezonanční přechod informace konečného stavu našeho vědomí, do rezonanční informace jež přenese naší charakteristiku do dalšího časoprostoru, života. Zde dá základ predispozicím nového projevu života, nikoliv osudu. Je to jako olej a voda, voda - bioenergie tělesných aktivit už slábne a odděluje se vyšší rezonanční stav, olej. Tento rezonanční stav či gravitace, je určitý super stav, kde jedna jednotka nese v sobě průběh naší dimenze (vesmíru) a řádce 1.000.000 let.  Z této pozice jde o celistvý a rychlý proces, z naší dimenze už to jsou roky i staletí.

Já myslím, že je to 1.000.000.000.000 let.

No já nevím, kde se ta široce přijímaná teorie o neaktivitě mozku přijímá, ale v zásadě neaktivní mozek = mozková smrt. Pokud je mozek hyperaktivní, tak asi ne dlouho. Žádný složitý výzkum provádět nutno není, protože na mozkovou smrt pacienta se často čeká vzhledem k transplantacím.