Když čtu tuhle diskusi, je mi trošku smutno...Hodně lidí tady křičí, že matky, které se rozhodnou rodit doma, to dělají jen protože jsou to pohodlné káči, které myslí jen na sebe. Ale ono je to spíš naopak. Jsou to dost často, ženy, které se nechtějí vystresovat a tím pádem vystresovat i miminko. V ČR je velký podíl císařských řezů i u rodiček u kterých nebyl ze začátku žádný problém. Toto je právě způsobenou stresem a zbytečným podávám medikamentů, někdo na vás neustále pospíchá, doktoři s vámi jednají jak s nesvéprávnou, sestra na vás řve ať jí tam neřvete a pod. Po porodu Vám dítě seberou a odnesou a dítě a vy jste v dalším stresu. Neříkám, že je to tak všude, někde se to mění k lepšímu. Ale mě by bohatě stačilo, kdyby lékaři pochopili, že když žena rodí, není pacient a nesvéprávný kus masa. Neměla bych odvahu rodit doma, ale boj s lékaři při prvním porodu byl hrozný a velmi unavující. Například vysvětlení, že bych ráda rodila bez jakékoliv medikace. Proč do mě budou cpát léky na urychlení porodu, když je zatím všechno v pořádku a vše jde podle plánu. Proč bych si měla nechat do páteře, když prostě nechci a raději zatnu zuby. Druhý porod byl ve Vrchlabí a ta úleva, pokud by všechny porodnice vypadaly takhle, tak žádnou reformu ani nepotřebujem:-). Doktor Vám všechno vysvětlí, můžete si vybrat polohu, ve které se cítíte při porodu pohodlně(opravdu není moc moudré rodit proti gravitaci na lehátku), nabídnou léky na utišení bolesti, když nechcete řeknou co vás asi tak čeká ale netlačí na pilu. Dítě Vám po porodu dají na břicho a nechají vás oba odpočinout, zvážit a změřit ho můžou i další den. Já neměla žádný nástřih, žádná medikace a druhý porod nebyl nějakou procházkou růžovým sadem, ale oproti prvnímu, kdy jsem se pořád jenom bála a to byl vlastně ráj. A i i ta péče potom. Dobrým kompromisem by bylo, kdyby se spíše podporovaly malé porodnice a jenom, když jsou komplikace už během těhotenství tak směrovat rodičku spec.pracoviště.
