Tohle mě zaráží nejen na Ještědu: Jak to, že pytlík čaje v ceně jedné koruny zalitý dvěma deci ohřáté místní vody stojí skoro stejně (něbo někde i více) než půl litru kvalitního piva, které se muselo dovézt? Není to jakýsi výsměch práce všech lidí v pivovaru?

Vzpomínky na Ještěd čtu rád, to na úvod. Přemýšlím v duchu, zda ředitel PS Lbc je současným a vlastně dlouholetým zastupitelem za KSČM. Je totiž jasné, že stát se ve čtyřiceti ředitelem molochu se stovkami či spíše tisícovkami zaměstnanců, znamenalo "mít politicky naprosto jasno" a být skutečně kovaným komunistou. O tom žádná. A k dnešnímu článku? Jak se zdá s Ještědem je to jako se ZOO, také se přesně neví od kdy funguje takže máme další libereckou tajenku. Je fakt, že často se k datům otevření pletlo kde co, včetně zahájení vysílání 2. programu ČS Televize z Ještědu.

     O výbuchu hasičáků jsem zatím neslyšel. Nicméně Libercem tehdy hýbala mnohem více pomalost výstavby hotelu. A nešlo ji svádět jen na klimatické podmínky. Jen si vemte, od kdy se táhla. Starý hotel vyhořel 1963. O tři roky později se začala stavět Hubáčkova stavba (porušující zadání soutěže, protože byla 2 v jednom) a trvalo to do roku 1973. Musel bych si najít v deníčku kolik let stála na kopci jen ošklivá "panenka se sukýnkou" resp. "Gagarinova kosmická loď", jak se říkalo betonovému skeletu na hlavním pilíři na který se postupně navěsila celá stavba hotelu. To byl pro místní šok. Žádný domeček s věží jako starý hotel, ale sloup se sukní na horizontu. A hoši z Pozemáků to tehdy dopředu fakt moc nehnali. S jedním jsem nedávno mluvil a jak říkal bylo to spíš o rumu a pivu, než o betonu a oceli. Pravda, na mnohé se čekalo, protože plánovači nenaplánovali nebo soc. podniky neuměli vyrobit (sklolaminát).